Cesta k dětem - cesta k sobě / Petra Hanelová

Drama na hřišti

„Jé, Vy máte nádhernou kabelku! Mohla bych si ji, prosím, na chvíli půjčit?“
S nadšeným zvoláním strhávám překvapené paní z ramena její krásnou modrou kabelku. Zvědavě ji otevírám, vysypávám obsah na zem, rozepínám ji a zapínám, prohlížím si ji ze všech stran…Vracím do ní obsah, zapínám a s díky vracím.

Tohle už fakt příště udělám!

Na okraji kruhového pískoviště sedíme my matky a sledujeme děti. Jeden chlapeček má krásný bagr.
„Můžu si ten bagr půjčit?“
„Jo.“ Začíná to nevinně.
„No Ty jsi hodný, Toníku, Ty jsi šikulka, to mám z tebe velkou radost!“ Rozplývá se Toníkova maminka.

Za chvíli bagr sebral jiný, maličký chlapeček. Toník vidí, že JEHO hračka je v nebezpečí a tak si pro ni běží. Vytrhl ji malému z ruky. „To je moje!“ Maminka se zlobí: „Co mu to bereš, vždyť je maličkej. Okamžitě mu ten bagr dej!“ Toník nechce, ale musí, tak alespoň po chlapečkovi bagrem vztekle mrskne.

„No, co jsi to udělal? To se nedělá. Hned se chlapečkovi omluvíš!“ táhne Toníka za ruku k batoleti a drží jej, dokud se neomluví. Toníkem lomcuje bezmoc a vztek. „Vždyť je to můj bagr!“ Se slzami a odporem se omluví a vůbec to nechápe.

„Maminka sklesle usedá na obrubník, kroutí nad Toníkem hlavou. Jak to, že se tak vzteká a je najednou tak…nevychovaný?“

Cítím s Toníkem a chci mu pomoci

Nemám právo nikomu radit, jak má vychovávat své děti, ani ho soudit. Vidím krásnou modrou kabelku na rameni té paní a napadá mě, že bych jí mohla pomoci zažít, jak se před chvílí cítil Toník. Třeba by i pochopila, proč se choval tak „nevychovaně“. Půjčím si prostě bez řečí její kabelku…No, ale na tohle zatím teda nemám:) Dokázala jsem si to jenom představit.

Alespoň jsem to tedy sepsala. I to by mohlo pár Toníkům, Mařenkám a jejich maminkám pomoci. Protože tohle vidím často. Děti se učí, že když řeknou: „Prosím, můžu si to půjčit?“ tak že automaticky dostanou a když někdo poprosí je, musí dát. Ale kde jsou práva majitele věci?

Půjčíte své auto někomu na parkovišti,
když vás pěkně poprosí?

Asi ne. Ale po dětech to přesto vyžadujeme. Chceme, aby byly hodné na ostatní, aby každému vyhověly, protože je hezky požádal. Přitom je učíme nebýt hodné samy na sebe. Neumět si za sebou stát. Ignorovat své vlastní potřeby.

Ano, učme je pozornosti k ostatním, ale ne na úkor sebe. Děti by si měly o svých věcech rozhodovat samy. Je na nich, jestli a komu půjčí oblíbenou hračku. A totéž by měly očekávat od ostatních. Poprosí-li holčičku na hřišti, aby jim půjčila odrážedlo, tak i když pěkně poprosí, holčička jim ho půjčit může, ale také nemusí.

Není na tom nic neslušného. My sami nepůjčíme komukoliv kabelku a auto. Spíš bychom považovali za neslušné po někom cizím kabelku nebo auto chtít půjčit. Ano, je běžné, že si děti hračky půjčují, ale nikde není psáno, že to je povinnost.

Rozhodně nehrozí, že tímto způsobem vychováte z dětí sobce myslící jen na sebe. Mám zkušenost se svými dětmi. Nechávám to na nich: “Je to tvoje. Můžeš to půjčit, komu chceš, ale nemusíš.“ Někdy nepůjčí, ale jindy půjčí a nemají s tím problém.

Tip 1

Děti se učí nápodobou a tím co vidí především u nás, u rodičů. Je zbytečné cokoliv pořád dokola vysvětlovat, stačí, když to budete dělat sami a dáte dětem čas se to naučit.

Tip 2

Stejně důležité, jako je umět se o věci rozdělit je naučit se říkat NE. Děti to krásně umí, tak je to neodnaučujte, ať se to potom v dospělosti nemusí učit znova. Spíš se to od nich naučte sami.

Tip 3

Spoustu věcí v rodičovství děláme automaticky. Jak jsme se naučili, předáváme dál. Potom se divíme, kroutíme hlavou nad svými dětmi, a nad tím, že nemůžeme najít společnou řeč. Znáte to?

Vtip je v tom, že začnete některé věci dělat jinak a některé věci dělat přestanete. Pak vám to bude s dětmi klapat jako hodinky. Takových základních 13 tipů – principů jsem vám poskládala do 13 manter ukotveného rodiče. Klikněte si pro ně tady na ten obrázek a s dětmi vám to půjde jako po másle.

 

Petra Hanelová
Několik let jsem hledala cestu, jak zvládnout každodenní intenzivní křik svojí dcery Kristinky. Našla jsem cestu, pro sebe, pro Kristinku a snad skoro pro každou mámu nebo tátu, které ničí křik jejich milovaného dítěte. Můj e-book Plakat se smí - 1 kouzlo pro rodiče uplakaného dítěte si ZDARMA můžete stáhnout zde<< a udělat tak první krok ke klidu a pohodě u vás doma. Pro více informací klikněte sem<<
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • JSTE HOTOVÍ Z PLÁČE A KŘIKU?
    První pomoc je tady!
    Klikněte si pro kouzlo ZDARMA