Bagr versus modrá kabelka aneb drama na hřišti

„Jé, Vy máte nádhernou kabelku! Mohla bych si ji, prosím, na chvíli půjčit?“

S nadšeným voláním strhávám překvapené paní z ramena její krásnou modrou kabelku. Zvědavě ji otevírám, vysypávám obsah na zem, rozepínám ji a zapínám, prohlížím si ji ze všech stran…

Vracím do ní obsah, zapínám a s díky vracím.

gangster-151786_1280

Tak tohle jsem udělala bohužel jen ve svých představách.

Proč?

Po okraji kruhového pískoviště jsme seděly my, matky a sledovaly děti. Jeden chlapeček měl krásný bagr. „Můžu si ten bagr půjčit?“

„Jo.“

„No Ty jsi hodný, Toníku, Ty jsi šikulka, to mám z tebe velkou radost!“ Radovala se maminka.

Za chvíli si ale bagr vzal další, maličký chlapeček. Toník viděl, že JEHO hračka je v nebezpečí a tak si pro ni běžel, vzal ji malému z ruky. „To je moje!“

Maminka se hned začala zlobit. „Co mu to bereš, vždyť je maličkej. Okamžitě mu ten bagr dej!“ Toník nechtěl, ale musel a tak alespoň mrskl bagrem po chlapečkovi.

„No, co jsi to udělal? To se nedělá. Hned se chlapečkovi omluvíš!“ táhla Toníka za ruku k batoleti a držela jej, dokud se neomluvil. Toníkem z toho bezpráví lomcoval vztek. „Vždyť je to můj bagr!“ Se slzami a velkou nechutí se omluvil a nechápal.

„Maminka usedla na obrubník, kroutila hlavou nad Toníkem. „Jak to, že se tak vzteká a je najednou nevychovaný?“

childhood-71651_1280

Pozoruji a ráda bych nějak zasáhla.

Absurdita situace mě nutí do akce, ale ostych a „slušné vychování“ mi v tom brání. Přemýšlím, co bych mohla udělat. Nemám právo nikomu radit, jak má vychovávat své děti.

A pak vidím krásnou modrou kabelku na rameni té maminky. Ano, nemám právo nikomu radit ani ho soudit. Ale mohla bych udělat něco, aby maminka ZAŽILA, jak se cítilo před chvílí její dítě. Půjčit si prostě její kabelku.

Stálo to za to, ale dokázala jsem si to pouze představit. Rozhodla jsem se, že příště to udělám! Pro všechny Toníky.

Tohle vidím často. Učíme děti, že když řeknou: „prosím, můžu si to půjčit?“, tak že to automaticky dostanou. Ale kde jsou práva majitele věci?

Půjčíte své auto někomu na parkovišti, když Vás pěkně poprosí?

Asi ne. Ale po dětech to často vyžadujeme. Někdo řekne prosím a děti musí dát, i když nechtějí.  Chceme, aby byly hodné na ostatní, a přitom je učíme nebýt hodní sami na sebe. Neumět si za sebou stát. Ignorovat své vlastní potřeby.

Je dobré být pozorný k ostatním, ale ne na úkor sebe. Děti by si měly o svých věcech rozhodovat samy. Je na nich, jestli a komu půjčí oblíbenou hračku. A totéž by měly očekávat od ostatních. Poprosí-li holčičku na hřišti, aby jim půjčila odrážedlo, tak i když pěkně poprosí, holčička jim ho půjčit může, ale také nemusí.

Není na tom nic neslušného. My sami nepůjčíme komukoliv kabelku a auto. Spíš bychom považovali za neslušné po někom cizím kabelku nebo auto chtít půjčit. Ano, je běžné, že si děti hračky půjčují, ale nikde není psáno, že to je povinnost.

6mwlqz6fGHZmlcr_3dPYTQF5ycnowX_ObwBJ9cLnK5hNicVWCSXgPmifMiF0Kz6tsbdKOb8

Rozhodně nehrozí, že tímto způsobem vychováme z dětí sobce myslící jen na sebe. Mám zkušenost se svými dětmi. Nechávám to na nich, někdy jim pomůžu větou: “Je to Tvoje. Můžeš to půjčit, komu chceš, ale nemusíš.“ Někdy nepůjčí, ale jindy půjčí a nemají s tím problém (záleží to dost na věku a také mají různá ne-půjčovací období).

Děti se učí nápodobou a tím co vidí především u nás, u rodičů. Je zbytečné něco pořád dokola vysvětlovat, stačí, když to budeme dělat sami a dáme dětem čas se to naučit.

A poslední věc na závěr – stejně důležité, jako je umět se o věci rozdělit je naučit se říkat NE. Děti to krásně umí, tak je to neodnaučujme, ať se to potom v dospělosti nemusí učit znova!

Petra Hanelová
Několik let jsem hledala cestu, jak zvládnout každodenní intenzivní křik svojí dcery Kristinky. Našla jsem cestu, pro sebe, pro Kristinku a snad skoro pro každou mámu nebo tátu, které ničí křik jejich milovaného dítěte. Můj e-book Plakat se smí - 1 kouzlo pro rodiče uplakaného dítěte si ZDARMA můžete stáhnout zde<< a udělat tak první krok ke klidu a pohodě u vás doma. Pro více informací klikněte sem<<
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Plakat se smí – 1 kouzlo pro rodiče uplakaného dítěte

    Pojďte se cítit dobře, i když máte doma uplakané nebo vzteklé dítko.
    Udělejte první krok a stáhněte si zdarma tento e-book.

    - Zmáčkněte tlačítko chci e-book a inspiraci tady dole na formuláři.
    - Do schránky vám přiletí email s potvrzovacím odkazem od správce údajů, kterým jsem já, Petra Hanelová.
    - Kliknete na potvrzovací odkaz - tzn. souhlasíte s tím, že mi svěřujete svůj email.
    - E-book dorazí k vám do schránky.
    - Kromě e-booku vám pošlu občas email s inspirací k tématu rodičovství.
    - Kdykoliv se můžete odhlásit.
    - O tom, kde se váš email bude nacházet a co s ním bude se dočtete v textu Ochrany osobních údajů v patičce webu.

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky