Cesta k dětem - cesta k sobě / Petra Hanelová

Kategorie: Emoce

Vemte svému křiku vítr z plachet

Proč, proč a blabla Mrknu na nástěnný hodiny v kuchyni. Za tři minuty čtvrt. Za tři minuty máme být tam, kam nám to trvá 15 a ještě nejsou obutý. Vlna vzteku jede z břicha do hlavy, pusa se otevírá, slyším se křičet: „Dělejte, zase jedeme pozdě, už teď jsme tam měly být!“ Uvědomuju si, že...

Kam se poděla vaše radost

Staráte se o děti, o domácnost, děláte, co je potřeba, žijete, jak nejlépe umíte, ale nebaví vás to? Necítíte žádnou radost? Včera večer jsem vzala do ruky telefon, šup na fb, roluju příspěvky a říkám si, ty jo, co tady furt hledám? Vyrušilo mě hlasité šťastné chechtání holek. Zmocnily se zrcátka, jedna s ním dělala...

Zásadní omyl našich rodičů

Vlastně to nebyl jeden omyl, ale dva. Propojené. Pokud je miminko přebalené a nakojené, nic dalšího nepotřebuje. Pokud přesto křičí, nebo pláče, sílí si plíce. Zavřeme ho do pokojíčku, ať může nerušeně posilovat. Rozhodně ho nechovejme, zvyklo by si, že kdykoliv zapláče, někdo ho vezme do náruče. Je potřeba ho připravit na život. Výchova cukru...

Když respektující přístup dneska nedáváte

Stává se vám někdy, že i když fakt chcete, tak v některých situacích to s dětmi s respektem nedáváte? Že na ně jdete silou, protože máte pocit, že to jinak nejde? I když víte, že máte jejich emoce přijímat, tak vás jejich kňourání, vztekání, křik prostě vytočí a máte pak co dělat sami se sebou? Řeknu vám tajemství. Je to...

Dokud nezačnu řvát, tak na mě prdí!

Dokud nezačnu řvát, tak na mě prdí Znáte to vnitřní napětí, když chcete, aby vás dítě poslechlo, a ono zrovna nespolupracuje? Ani za nic neudělá to, co chcete vy. Cítíte zoufalství. V tu chvíli vás napadá, že prostě budete muset začít pořádně křičet, protože jinou možnost nevidíte. Cítíte, že musíte použít svoji sílu a dítě...

Kam utek vztek?

„Tak mi ty boty zavaž, mě to nejde,“ křičí na mě Kristi. V první chvíli chci zakřičet ještě mnohem silněji: „Co na mě řveš? Když něco chceš, musíš to říct hezky!“ Aby viděla, kdo je tady pánem. Ale zastavila jsem se a chvíli jsem počkala. Ta vlna vzteku prostě odplynula pryč. Jen tak. Nenaskočila jsem na...

děti ve vlaku

Blbej les, blbej výlet, blbý boty! Jak si to jako užít?

Blbej les, blbej výlet, blbý boty! Vyrazili jste na výlet. V lese to voní, ptáci zpívají, slunce svítí, větřík pofukuje. Konečně jdete, pěkně po lesní cestě. Kráčí se vám celkem lehce. Úplná idilka…by to byla. Až na to neusálé bzučení. „Mami, mě bolí nožičky. Blbej výlet, blbej les, blbý boty. Já nechci na žádnej vejlet....

Mami, umřeš až vyrostu, nebo když budu ještě malá holčička?

No, to je teda otázka. Určitě by ji uklidnilo, kdybych řekla: „Neboj, umřu, až budeš velká,“ jenže co když umřu mnohem dřív? „Nikdo neví, kdy umře. Asi jo, asi umřu, až budeš velká, ale slíbit ti to nemůžu. Většinou to tak je. Hele, já jsem velká a moji rodiče žijí.“ Ještě jí říkám, že i...

Když děti odcházejí…

Jednou budou všechny ty chvíle pryč. „To každodenní bytí, neustálá přítomnost a spojení. Ty věci, který děláme v určitým období každý den a máme v tu chvíli pocit, že to nikdy neskončí, že tohle prostě je a vždycky bude. Známá cesta do školky a na ní drobný každodenní rituály. Slepičkám pampelišky, zkratka přes koleje, pitíčko s Elzou z lékárny....