Jak v sobě věci nacházet a měnit

Tento pocit určitě znáte. Čtete nebo slyšíte třeba o tom, že hranice si musíme nejdřív najít sami v sobě. Je vám sice jasné, že je potřeba to udělat. Ale není vám jasné JAK. Jak ty věci v sobě nacházet a měnit. Minulý týden jsem poslouchala přednášku Pjéra la Šé’ze. Přednáška byla o tom, že každý z nás má dvě složky. Intuitivní a rozumovou. Jenže většinou jsme už někdy v dětství začali používat více jednu z nich, protože nám to víc šlo, a ta druhá tak trochu zakrněla. A že je potřeba je používat obě, vyrovnaně. Aby spolupracovaly.

Občas se mi u Pjéra la Šé’ze stává, že mě úplně fascinuje, co říká, ale hlava mi to nebere. Nechápu, jak ty věci v sobě najít. Nejdřív jsem byla bezradná. „Ok, takže já jem intuitivní, to je jasný. Intuice je super věc. No jo, to ale znamená, že asi nepoužívám rozum! Neuvědomuju si, že bych nemyslela. Tak jak to mám udělat? V čem to spočívá? „

První věc – vím, že nevím

Tak přátelé, vlastně je to jednoduché. Je potřeba především nebýt v křeči a ve stresu z toho, že nevíte. Buďte vděční za to, že víte, že nevíte.  Že si uvědomujete, že tu je něco, na čem je potřeba pracovat. I když zatím nevíte jak. Většina lidí si nevědomě jede spoustu věcí a nikdy se to u nich nezmění. Pokud si neuvědomí, že je třeba něco měnit.

Za druhé – přijměte, že teď to máte takhle

Za druhé si uvědomte, že i když nezměníte nic, v životě fungujete dobře a zasloužíte si lásku. Mějte se rádi a přijměnte se i s tím, že nevíte, kde jsou vaše hranice, s tím, že neumíte používat rozum, nebo s čímkoliv dalším. Jak se máte přijmout? Jednoduše si řekněte: „Ok, neznám svoje vnitřní hranice,“ jako já jsem si řekla: „Ok, takže já používám víc intuici a můj rozum zůstal někde na úrovni dítěte.“ Jenom to pro začátek vemte na vědomí.

Za třetí – otevřete se tomu, že to chcete uvidět a dívejte se

Dál si můžete ještě požádat: „Prosím, ať se mi vybaví situace, nebo obrazy, které mi ukaží, kdy nemám vnitřní hranice, kdy používám intuici místo rozumu, anebo cokliv dalšího, co zrovna řešíte. Ať se mi podaří to pochopit a rozeznat.“ Pak určitě nepřemýšlejte a nesnažte se to vymyslet. Uvolněte se a dejte tomu prostor. To je totiž přesně ta situace, kdy je dobré rozum vypnout a nechat to na intuici. Ta vám to z podvědomí přihraje. Rozum ne.

To jsem přesně udělala já. A vzpoměla jsem si na pár situací. Napíšu vám jednu, ta je fakt výmluvná. Dostala jsem dva klíče od Áčka, kde dělám workshopy. Jsou úplně stejné, visí na kroužku. Jeden je od vrat, druhý od vchodu. Přidala jsem si ten kroužek na kroužek svých klíčů. Vždycky jsem přišla k těm vratům a zkoušela jsem, který ten klíč tam pasuje. Někdy jsem se trefila naporpvé, někdy ne.

Tak mě jednou napadlo, že budu trénovat svoji intuici a dopracuji se k tomu, že vždycky napoprve vezmu ten správný klíč. No. Vycházelo to tak půl napůl. Po dost dlouhé době mě jednoho dne napadlo se na ty klíče pořádně podívat. Jestli by to náhodou nešlo nějak jinak než intuicí. Zjistila jsem, že jeden ten klíč je vedle zelené visačky a vedle druhého je kroužek. Takže, když si zapamatuju, že vedle zelené visačky je klíč od vrat, tak to bude mnohem jednodušší řešení.

Parádní příklad! Jakmile jsem si na něj vzpoměla, najednou se to přede mnou otevřelo. To, jak od dětství moje mysl vytváří různé konstrukce na základě intuice, kterou používám i tam, kde by mi mnohem lépe posloužil rozum. Protože intuice na některé situace prostě není ten správný nástroj.

Za čtvrté – sledujte to a začněte jednat jinak

Tak jsem se rozhodla, že se budu v tomto směru sledovat. Dávat si na to pozor. A vědomě zvát rozum na pomoc v úplně obyčejných a banálních každodenních situacích. Tím přestane být zakrnělý. Začne se rozvíjet. Začnu ho víc automaticky používat tam, kde je třeba. Když budu dělat tohle, začne se mi to ukazovat v dalších situacích v životě. A to je třetí věc, kterou je potřeba udělat. Pozorovat se, zkoušet a měnit.

Třeba když si chci doma rozsvítit. Udělali nám doma vypínače fakt fikaně – v každé mísnosti jsou tři vypínače nad sebou a každé světlo jde zapnout z několika míst. Doteď jsem vždycky cvakala, než jsem rozsvítila to správné světlo. Pak jsem si prostě zapamatovata – horní vypínač – horní schodiště atd. A je to.

Pak už to přichází samo

Takto jsem si to uvědomovala v běžných věcěch a pak jsem to začala vnímat celkově v tom, jak prostě funguju. Pro mě je to velká úleva. Intucice je super a nedám na ni dopustit. Jenže na některé věci je mnohem jednodušší jít rozumem a i výsledek je pak mnohem jasnější. Když jsem se v pubertě zamilovala do kluka, který mě šel jednou doprovodit a dal mi pusu před domem, jela jsem jenom v pocitech. Byla jsem přesvědčená o tom, že je zamilovanej i on do mě a nechápala jsem, proč se podle toho nechová. Přitom stačilo vzít rozum do hrsti:) Já vím, byla jsem v pubertě. Ale jako princip to se mnou bylo pořád.

Pro ty, co to mají naopak a používají víc rozum. Musíte si najít sami svoje vlastní příklady toho, kdy vám rozum stojí v cestě jasnějšímu vidění. Protože jsou situace, na které prostě rozum nemá. Díky intuici mám celkem okamžitý vhled do situací a příběhů. Vnímám spolehlivě, kde z člověka mluví jeho stará zranění, programy, omezení a strachy. Vidím, na čem by mohl pracovat. Mám díky intuici vhled i nadhled.

Jestli jste z toho teď tumpachoví, udělejte si 4 popsané kroky a začněte nacházet. Použijte je, kdykoliv budete vědět, že chcete něco v sobě měnit, ale potřebujete to v sobě nejdřív pořádně rozeznat.

  1. Uvědomte si, že víte, že chcete něco v sobě měnit, ale nevíte jak.
  2. Přijměte nejdřív to, jak to máte teď a uvědomte si, že už teď jste v pořádku.
  3. Otevřete se tomu, že to chcete uvidět. Požádejte si o vhled, obraz, vzpomínku na situaci.
  4. Sledujte to v běžném životě a začnete to měnit.

Rozhodně vám to doporučuju. Našla jsem kvalitu, kterou jsem doteď neznala. Cítím se silnější a jistější. A jsem silnější a jistější. Je to, jakoby ve mě vyrostlo něco, o co se mohu opřít. Každá kvalita, kterou v sobě objevíte jako chybějící, ve vás je a stačí ji dostat do plusu. Aby byla s vámi a pomáhala vám. Být zase celistvější a spokojenější. Víc happy.

Mějte se krásně a napište mi do komentářů, jak jste na tom vy. Rozum, nebo intuice? A jestli jste u sebe objevili něco, jako jako já s těmi klíči:)

Objímám,
Petra

Petra Hanelová
Několik let jsem hledala cestu, jak zvládnout každodenní intenzivní křik svojí dcery Kristinky. Našla jsem cestu, pro sebe, pro Kristinku a snad skoro pro každou mámu nebo tátu, které ničí křik jejich milovaného dítěte. Můj e-book Plakat se smí - 1 kouzlo pro rodiče uplakaného dítěte si ZDARMA můžete stáhnout zde<< a udělat tak první krok ke klidu a pohodě u vás doma. Pro více informací klikněte sem<<
Komentáře
  1. Lenka napsal:

    Milá Petro,
    moc ráda čtu tvé e-booky a blogy. Jsem na cestě k sobě cca rok, před pěti lety jsem navštívila kurz Respektovat a být respektován – to byl můj startovač změn a prvních uvědomění z poslušné holky, naučit se říkat NE a necítit se za to vina. Postupně jsem začla nahlížet na vztah s dětmi (který byl fakt peklem, ale to jsem si plně uvědomila až zpětně) více otevřeně a z totální autoritativní výchovy (kterou já zažila doma) jsem se zhoupla do liberální, která byla v podstatě také šíleností… Dnes už ladím a hledám s mnohem větší lehkostí sama sebe. Druhé mé dítko – chlapeček byl naprosto vzdorující a vřískající a dnes už dobře vím proč ke mně přišel… abych našla cestu k sobě. Bylo bohužel potřeba mnoho pláče a křiku než jsem si uvědomila, že samo se nic neposune a musím já začít tu obrovskou práci. Máme domácí školu (dcera jde do třetí třídy a syn do první), jsem tedy s dětmi stále ve velmi intenzivním čase a beru to už nyní jako dar, který nás posouvá dál. Emoce jsou velkým tématem a naprosto s tebou souzním. Lidé, kteří museli téměř všechny emoce schovat uvnitř a děti je v nich probouzejí… Jsem jedna z nich a je to nesmírně náročná a bolavá cesta… ale stojí za to se po ní vydat, pt. jsem přesvědčena o tom, že má smysl a až se dost očistíme, tak budeme už více zpříma moci kráčet dál a hledat své „bohy“ uvnitř. Což mi připomíná, že jsem se ještě chtěla vyjádřit k tématu „z pekla mateřství k Bohu“. Když jsem jej četla, připadala jsem si v určitých pasážích jako by vzešel i z mého dosavadního poznání… Byla jsem dojata, že někdo další sdílí tak hodně podobné pocity, postoje, svoji životní cestu. Děkuji ti za sdílení tvých témat, pt. nám dalším pomáhají hledat cestu k sobě. S přáním pěkných letních dní a více slunce v našich duších… Lenka

Napsat komentář: Petra Hanelová Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů