S tímhle se hnete z místa vždy

Nesnažte se z toho vyškrábat

Když se vám děje něco, co nechcete. Když cítíte něco, co je vám nepříjemné, chvíli v tom zůstaňte. Buďte v tom a nesnažte se z toho vyškrábat.

Kdykoliv máte depku ze svého života, jste z něčeho smutní, máte z něčeho strach, něco se vám nedaří, něco se vám děje pořád dokola, něčeho se nemůžete zbavit, nemůžete se hnout z místa, zůstaňte v tom. Buďte v tom. Nesnažte se z toho vyškrábat.

To platí univerzálně úplně na všechno a na cokoliv. Když se něčemu bráníme a bojujeme s tím, stejně jsme pořád v tom. Čím víc s něčím bojujeme, tím víc tomu dáváme energie. Tím víc je to, s čím bojujeme, s námi. Roste to a zahlcuje nás.

Představte si, že jste spadli do studny. Leknete se, a honem honem, rychle se škrábete ven. Zeď je z kamenů, takže po nich jde trochu lézt. Pohání vás strach a panika z toho, že byste zůstali tam dole – aniž byste se tam pořádně rozhlédli a zjistili, z čeho to vlastně utíkáte. Jste ve stresu a stažení a soustředíte se jenom na to, jak se dostat ven.

Celé vaše bytí se smrskne na tuto myšlenku – jak se z toho dostat ven. Jste jedno velké tohle nechci, rychle pryč. Vždycky o pár kamenů vyšplháte, říkáte si, že už to půjde, ale za chvíli vám to uklouzne a jste tam zpátky. Tak to zkusíte hned vedle, tenhle kámen vypadá líp. A pořád dokola. Jak veverka v bubnu.

Jako první zoubek

Kristince se kýval první zub. Do něčeho kousla, začala jí téct krev. Zub se vyvrátil a zavazel. Hodně jí to bolelo. Říkám jí: „Kristi, tak ho vytrhnem, on už tam sotva drží.“ Chtěla si ho vytrhnout sama, tak si běžela pro kapesník a tahala za ten zub a u toho brečela bolestí. Byla v pořádném stresu a úplně hystericky se ho snažila dostat ven. Nešlo to, samozřejmě.

„Kristi, teď to chvíli nech. V klidu se posaď. Promluv si s tím zoubkem. Řekni mu, že už je čas jít ven. Řekni mu, že ho vytáhneš. A nejdřív si představ, jak to děláš, jak se ten zoubek pouští.“ Udělala to. Uvolnila se v tom. Pak chytla zub a byl venku.

Zůstaňte chvíli na dně studny

To je v principu stejné, ať se vám děje cokoliv. Nejdřív na dně té studny prostě zůstaňte. Plavejte si tam dole na dně a pozorujte, jaké to je. Jaké jsou vaše pocity? Co vás ta situace učí? Jak se cítíte v těle? A toto je důležité – dokud se v tom úplně neuvolníte a nepřestanete mít myšlenky na to, jak se odtamtud dostat, tak tam pořád buďte (Stejně tam budete). Nemyslete na nic, neřešte to.

Pro klid vaší mysli si třeba řekněte: „Hele, když to dva dny nebudu vůbec řešit, svět se nezboří. Dávám si voraz.“ A jenom sledujte, co s vámi ta situace dělá. Úplně se tomu odevzdejte. Tomuhle, přátelé, přesně tomuhle se říká něco přijmout. Přijmout totiž neznamená vzít něco na vědomí a přistoupit na to. Přijmout znamená úplně se v tom uvolnit a odevzdat se.

Teprve až ucítíte klid a uvolnění, můžete se začít rozhlížet. Už víte, kde jste, v čem plavete, a když se teď rozhlédnete, najednou uvidíte žebřík, po kterém vylezete nahoru.

Jako Ivánek

Ale dejte si pozor. Pokud jenom budete ležet na dně a říkat si: „Ok, tak já to tady teda chvíli vydržím. Už jsem tady dost dlouho ne? Kde je teda ten žebřík?“ Tak ho neuvidíte, protože jste se pořád ještě neuvolnili, nepřijali a neodevzdali se.

To je jako s tím Ivánkem. „Tak jaký dobrý skutek mám ještě udělat?“ Dělá jeden dobrý skutek za druhým. Jenže je dělá proto, aby se odčaroval, ne proto, aby někomu pomohl. A tak je pořád medvědem. Snaží se vydrápat ven z té studny, ale pořád je dole.

V této situaci si říkáváme: „Bože, tak co mám ještě udělat, co po mě vlastně chceš? Vždyť už v tom teda tady jsem a nebráním se tomu. Vidíš, jak trpím?“ Ano:) Bůh – vesmír chce, abyste to pochopili. Že nemáte bojovat, ale ani trpět a čekat, až si odtrpíte dost. Že to máte jenom přijmout. A že se vám to jenom zatím ještě nepovedlo.

Teprve, až na to Ivánek zapomene. Až zapomene na to, že musí něco udělat, aby přestal být medvědem, uvolní se, přijme to. Teprve v té chvíli udělá ten správný dobrý skutek – pomůže někomu ne proto, aby se zachránil, ale ze svého srdce. Najednou je z toho venku.

V tom co nechci, se musím nejdřív uvolnit

Takže ještě jednou a (dnes) naposledy opakuji, že je potřeba

• se v tom, co nechcete a odmítáte, uvolnit. Spojit se s tím. A to uděláte tak, že
• nebudete přemýšlet a budete jen pozorovat své pocity a své tělo.
• Pokud přijde nějaká emoce, vypustíte ji.

Jakmile se do toho uvolníte a jen to pozorujete, spojíte se s tím, tak přijmete a odevzdáte se tomu a životu, v pokoře a důvěře…v tu chvíli uvidíte žebřík, po kterém vylezete nahoru.

Je to jenom o tom a nejde to obejít:)

Mějte se moc moc krásně a ať se vám daří!
Petra