Největší posun vidím v tý laskavosti k sobě. V tom, že si můžu užívat v podstatě každou chvíli s dětma, i tu, která stojí fakt za prd (čumí na mě celej obchoďák, lidi si klepou na čelo a trousí poznámky). Stačí jen podstoupit a pozorovat to jako film. Protože tyhle trapasy ve filmu vždycky rádi vidíme a občas je to z pozice pozorovatele fakt sranda. Tak proč si ji neužít taky, když už jsme pobavili (nebo nasrali všechny okolo).
V tom, že se nikdy nemusím cejtit jako dementní matka, i když to tak vypadá, i když si to všichni kolem myslej. Nevědí o mně ani mejch dětech nic. Tak ať si trhnou! 🙂 Čekala jsem víc klidu do našeho domova a ten přišel. Je to pořád proces, ale můžu si užívat tu samotnou cestu. Ať už dojdu kamkoliv.
Kurz určitě doporučuji všem ženám, matkám, ale i těm, co děti nemaj a třeba chtěj mít. Protože je to stejně ve výsledku všechno o práci na nás a ne na těch dětech, případně lidech okolo. Tvý vedení žeru takový, jaký je. Neměnila bych nic ❤️ Díky ti za kurz a za vše 🙂 Klára

Klára ŠibodaAutorka Spocklidem, máma dvou dětí (6 a 3 roky), www.spocklidem.cz/

Za mě je to uchopení úžasné! Pozoruju, co to se mnou dělá a je to osvobozující. Jsem moc vděčná, že můžu být u toho

PhDr. Lucie Lebduškovámáma, klinická psycholožka, autorka projektu Čekala jsem miminko, www.lucielebduskova.cz

Rozdíl u sebe před a po kurzu vidím velký. Dřív jsem byla fakt jak papiňák a bouchala na každé ťuknutí. Děti dostávaly neustále kázání a co chvíli jsem doma ječela 🙈. Doufala jsem, že se mi povede díky kurzu trochu uklidnit.
Takovou změnu jsem ale po par týdnech online opravdu nečekala. A to jsem, přiznávám se bez mučeni, nedělala vůbec poctivě úkoly (to prostě nedělám celý život 😉). Zhruba 9 z 10 situací dneska řeším jinak, než předtím a i děti už se chovají úplně jinak.
Celkově se nám tady moc zlepšila atmosféra. Nejen, že bych kurzu doporučila, ale už jsem o něm mluvila se spoustou dalších maminek jako o **skvělém kroku **a až bude další běh, rozhodně s nimi budu sdílet možnost se přidat.

Zuzana Khalilovámasérka a kosmetička,máma dvou dětí (4 a 8 let)

V první řadě ti musím, Peťo, poděkovat! Pár emailů a takové množství uvědomění, to jsem vůbec nečekala!
Petřin e-mailový trénink bych bývala ráda prošla už v těhotenství! Vědomě nemám pocit, že by bylo moje vnitřní dítě nějak extra pochroumané, ale když jsem unavená, což je prostě každá máma, tak je těžké reagovat bez křiku.
Některé techniky jsem znala, ale nikdy dřív by mě nenapadlo praktikovat je tak, jak radí Petra. Práce s emocemi pro mě bude dlouhá cesta, ale už teď vím, že to zvládnu. A i když to nebude hned, cesta je cíl! Doporučuji všem ženám, aby si prošly tenhle trénink. A je jedno, jestli děti už mají, teprve čekají, nebo vůbec nechtějí!

Kateřina Jandlováwww.katerinajandlova.cz, FB skupina pro ženy 365 tipů, jak zaměstnat mysl

Kurz je stavěný tak, abychom se na své emoce podívaly, ponořily se do nich, zpracovaly je a pochopily a mohly v nich najít vlastně takový dar.
Nebylo to vždycky jen jednoduché, ale kurz je vedený velmi jemně a profesionálně, takže když si nevíte rady, tak máte pořád pocit, že na to nejste samy.
Trénink mě zavedl opět k sobě samotné, zavedl mě k větší citlivosti vůči vlastním prožitkům, větší citlivosti na byť jen sebemenší signály mého těla a k větší ohleduplnosti k sobě i druhým. Rozhodně bych jej doporučila všem maminkám, které mají pocit, že už zkusily všechno a nic nepomohlo, nebo těm, které se potýkají s pocity vlastní nedostačivosti a nerespektu k sobě a svým pocitům. Myslím, že v určitém úhlu pohledu jsme všechny na stejné lodi a někdy prostě potřebujeme někoho, kdo nás vezme za ruku a podpoří nás v někdy nelehké roli mámy. Za kurz děkuji a rozhodně doporučuji.

PhDr. Lucie Lebdušková, klinická psycholožka, psychoterapeutka, lektorka, autorka projektu Čekala jsem miminko, www.lucielebduskova.cz

Trénink mě posunul zase o kus dál a přišel právě v době, kdy jsem se s dětmi uměla celkem domluvit, ale nezvládala své emoce a nálady. A ještě k tomu pocit, že obtěžuji ostatní svými nadávkami nebo blbou náladou. A pak jsem viděla, že neumím ani pracovat s emocemi dětí…
Teď se snažím myslet na své potřeby a co jde, uspokojit rovnou, udělat si občas hezkou chvíli pro sebe, uvědomovat si, za co jsem vděčná. Zastavit se. Přijímat se i s těma blbejma náladama a chybama, co dělám. To byl asi největší posun.
Taky víc chápu a respektuju, když druhej nadává, brečí, je nešťastnej. Snažím si to nebrat osobně, jen být s nim, pokud o to stojí a pocity nechat jemu. Naučila jsem se brát i ty negativní emoce jako součást sebe a druhých - že je to v pořádku.

Janča Parmáma 2 malých dětí