Kvíz Jak jste na tom s hranicemi?

1. Stojíte v řadě, která celkem rychle odsýpá a někdo vás předběhne. Zdrží vás maximálně o pár minut, nicméně vás předběhl. Co uděláte?

Asi si toho ani nevšimnu. Pokud ano, nebudu se tím vůbec zabývat, ani trošku to se mnou nepohne.

Dotkne se mě to. Ozvu se. Anebo se vědomě rozhodnu to neřešit s tím vědomím, že pokud mi to pak bude vadit, můžu si za to sama.

Vadí mi to, vytočí mě to. Nejspíš budu křičet a pohádám se. Tohle se přeci nedělá!

Vadí mi to, ale neudělám nic. Nestojí to za konflikt. Necítím se pak moc dobře. Možná pak budu naštvaná. Klidně i půl dne.

Přemýšlím nad tím, jestli mi to vadí, nebo ne. Asi mi to trochu vadí. Přemýšlím, jestli se mám ozvat, nebo to mám spíš vydržet. Neudělám nakonec spíš nic.

Moc mi to nesedí. Neudělám ale nic. Ani mě nenapadne, že bych měla něco udělat. Ani nevím, co bych tak mohla udělat.

2. Sedíte ve vlaku a naproti vám sedí cestující, který nepříjemně, ustavičně kašle. Vadí vám to, úplně vidíte ty bacily, jak lítají vzduchem. Nemáte kam odejít. Co uděláte?

Prostě se to děje. Nebudu se tím vůbec zabývat.

Je mi to hodně nepříjemné. Ozvu se a požádám toho člověka, ať kašle alespoň do kapesníku. Anebo se vědomě rozhodnu to neřešit s tím vědomím, že pokud mi to bude vadit, můžu si za to sama.

Vadí mi to, vytočí mě to. Půjdu hned do boje a budu nepříjemná.

Vadí mi to, ale neudělám nic. Radši si dám pod nos kapesník a budu dýchat do něj. Nebudu se cítit úplně příjemně. A možná budu i pěkně naštvaná. Jak může být někdo takto bezohledný?

Je mi nepříjemně. Přemýšlím, jestli mi to má vadit, nebo ne. Nejsem si úplně jistá, jestli mám nárok na to, aby mi to vadilo. Vždyť přece nemůže za to, že má kašel. Nejspíš to nějak vydržím.

Moc mi to nesedí. Ale říkám si, že mi to vlastně tak moc nevadí. Vždyť se tak moc neděje. Ani mě nenapadne, že bych s tím mohla něco dělat.

3. Objednali jste si v místní vinárně 1,5 litru burčáku a když si pro něj přijdete, mají pro vás nachystané 2 litry a s úsměvem vám je podávají. Vy víte, že 2 litry doma určitě nevypijete, že je nechcete. Chcete jen 1,5 litr. Co uděláte?

Neřeším, beru to, jak to je, vezmu burčák a jdu.

Ozvu se a nekoupím, protože vím, že bychom zbytečně část vylili. Anebo se vědomě rozhodnu to neřešit s tím vědomím, že pokud mi to bude vadit, můžu si za to sama.

Vadí mi to, vždyť jsem si objednala 1,5l, tak proč mi cpou dva litry? Rozhodně si to nenechám líbit! Budu nepříjemná a jsem připravená se pohádat.

Vadí mi to docela dost. Ale neudělám nic. No co, třeba to - možná - nakonec vypijeme.

Vadí mi to docela dost, neudělám nic a budu naštvaná. Budu na to skoro celý den myslet. K čemu jsem si to jako objednávala, když nejsou schopni mi to dodat, jak jsem chtěla?

Vadí mi to. Zabývám se tím, jestli mám nárok na to, aby mi to vadilo, abych se ozvala. Nebudu vypadat jako hnidopich, když se ozvu? Přeci nemůžou za to, že jim to přivezli ve větších lahvích. Neudělám nakonec asi nic.

Moc mi to nesedí. Ale říkám si, že mi to vlastně nevadí. Ani mě nenapadne, že bych s tím mohla něco dělat.

4. Přijdete na přednášku. Na stůl si nachystáte psací potřeby a odejdete s kabelkou i batohem na toaletu. Když se vrátíte, na vašem místě někdo sedí, vaše psací potřeby odsunul na kraj. Dalších míst je tam zatím dost. Co uděláte?

Jsem s tím od začátku úplně v pohodě. Nebudu se tím vůbec zabývat. Sednu si jinam.

Vadí mi to a tak se ozvu. Požádám toho člověka, ať mi uvolní moje místo, nebo mu řeknu, že jsem tam seděla. Anebo se vědomě rozhodnu to neřešit s tím vědomím, že pokud mi to bude vadit, je to moje zodpovědnost.

Vadí mi to, vytočí mě to. Co si to dovoluje? Budu o své místo bojovat, klidně se pohádám, budu pěkně nepříjemná.

Vadí mi to, ale neudělám nic. To nemá cenu, nestojí mi to za nějaký konflikt. A možná pak budu až do večera naštvaná. Co to je za lidi jako?

Vadí mi to. Ale nejsem si jistá, jestli mám na to nárok a nemám to spíš spolknout. Přemýšlím, jestli se mám ozvat, nebo to mám raději vydržet. Neudělám nakonec pravděpodobně nic.

Úplně mi to nesedí. Ale říkám si, že mi to vlastně tak moc nevadí. Vždyť to je jedno, kde budu sedět. Ani mě nenapadne, že bych s tím mohla něco dělat.

5. Vaše dítě se na vás naštvalo a bouchá do vás. Nebolí to. (Pokud už máte velké děti, situaci si představte.) Co uděláte?

Dovolím mu to, protože to vnímám tak, že jen potřebuje dostat ven své emoce. Absolutně to ve mě nevyvolává ani sebemenší nepříjemné pocity.

Nelíbí se mi to, vadí mi to. Ozvu se a jsem celkem v klidu: "Není mi to příjemný, prostě to nedělej."

Vadí mi to a hodně. Vytočí mě to. Začnu křičet a jsem agresivní. Tohle si přeci nesmí dovolit!

Nejsem si jistá, jestli mi to vadí. Příjemný mi to není. Ale zase mě to nebolí. Vůbec nevím, jestli s tím mám něco dělat. Jestli mi tohle už má vadit. Neudělám nic. Ale budu potom možná podrážděná.

Úplně mi to nesedí, to si slabě uvědomuju. Ale říkám si, že mi to vlastně tak moc nevadí. Vždyť mi zas tak moc nic nedělá. Vlastně ani nevím, co bych mohla udělat.

6. Je evidentní, že si v obuvi prohlížíte konkrétní botu v regálu. Najednou se přižene žena, sebere vám ji z pod nosu a odnese prodavačce, ať jí přenese druhou na vyzkoušení. Co uděláte?

Řeknu si "okeej, zajímavý" a budu to chvíli v sobě pozorovat. Počkám na impuls, který mě povede dál.

Ozvu se hned, postavím se za sebe, udělám to tak, aby to pro mě bylo v pohodě. Anebo se vědomě rozhodnu to neřešit s tím vědomím, že pokud mi to bude vadit, je to moje zodpovědnost.

Tak tohle mi teda vadí. Vytočí mě to. Zvýším hlas, budu nepříjemná, pohádám se.

Vadí mi to dost, ale neudělám nic. To nemá cenu, nestojí to za konflikt. A možná pak budu naštvaná celý den.

Dost přemýšlím nad tím, jestli mi to má vadit, nebo ne. I když, vlastně mi to dost vadí. Ale co když si jenom nevšimla, že tam stojím? Vždyť mám čas a stejně mám jiné číslo. Nejspíš neudělám nic a počkám.

Úplně mi to nesedí, to si matně uvědomuju. Neudělám ale nic. Ani mě nenapadne, že bych měla něco udělat. Ani nevím, co jako bych tak mohla udělat.

7. Vaše tchýně se chová k vašemu dítěti tak, jak to je proti vašemu přesvědčení, absolutně s vámi její přístup nesouzní. Ať už ho cpe cukrem, nebo používá výchovné metody předchozí generace. Vídáte se často. Co uděláte?

Beru to tak, že dávám dítěti solidní základ a s tchýní si odžívá i jiné polohy. Nebudu se tím vůbec zabývat.

Vadí mi to. Ozvu se a vysvětlím jí, jak potřebuji, aby to bylo. Nebuzeruji ji v maličkostech. Ale tyto věci jsou pro mě důležité a potřebuji, aby je respektovala.

Tohle mě vždycky vytočí a pohádáme se.

Vadí mi to, ale neudělám nic. Jen bychom se pohádaly a nikam by to nevedlo. Ale několik hodin, nebo i dní se to cítí dost nepříjemně. Možná budu i pěkně naštvaná.

Vadí mi to. Zabývám se tím, jestli mám nárok na to, aby mi to vadilo. Jestli mi to může vadit. Mám právo říkat tchýni, jak se má chovat k vnoučatům? Spíš nic neudělám.

Úplně mi to nesedí, necítím se úplně ve své kůži. Neudělám ale nic, ani mě nenapadne, že bych měla, nebo mohla něco udělat.