Pro mě mělo putování s tebou velký přínos. Na začátku jsem nevěděla kudy kam. Byla jsem často zoufalá a na dně, nevěděla jsem co se se mnou děje. A proč se mi to hroutí, když jsem měla od mateřství taková očekávání.

Kurzy mi objasnily co a proč se to děje. Našla jsem zde takový kruh bezpečí, a poznala spoustu skvělých lidí, kteří i přesto, že sem nikdy neviděla, mi přirostly k srdci a mnohdy mi velice pomohli.

Začala jsem si odpouštět své nedostatky, lépe zvládám krizové situace, začala jsem více žít v realitě a snažím se dále na sobě pracovat, se svými tématy. Lépe chápu každodenní situace, a rozhodně se zlepšil můj přístup ke starší dceři a náš vztah. Vlastně se mi i zpracovaly moje křivdy z dětství a zlepšil i přístup k mámě.

Ne vždy se daří a je vše růžové a zdaleka nejsem na konci, ale je mi lépe než na začátku. Takže Peti, za to moc děkuji a všem co tu byli také.

Jana (dvě dcery 6 a 1 rok)

Ahoj Peti, za mě se dá náš společný čas jednoduše shrnout: vše přijde jak má, uvědomění, vděčnost, klid.

Já byla vloni touto dobou v naprosté spánkové deprivaci, občas totálně zoufalá ze svých nekontrolovatelných návalů vzteku a křiku pramenících z frustrace, kdy nemám jedinou vteřinu pro sebe. Byť jsem si to uvědomovala, nechtěla to tak, nedařilo se mi to přetnout a vystoupit.

Kurz mi dal teorii, skvělé techniky a vhledy. Obzvlášť lekce vnitřního dítěte. Nicméně nedávala jsem tomu 100%. Pomohlo to strašně moc, avšak stále jsem cítila jako by to nebylo vše, ucelené. Chtělo to zakončit.

Toto vše přineslo Doladění, které pro mne bylo naprostou hlubokou praxí. Náš společný prostor byl okouzlující, bezpečný a tak strašně nakopávající. Všichni jste pro mne byli ohromným přínosem. Vnímala jsem Vás jako někoho koho znám odvždycky. Velmi důležitý pro mne byl ten dlouhý společný čas a i 14 dnů na každé téma. Byl prostě čas to vše zpracovat, prožít a zažít si to. Velmi oceňuji živáky, kde přišly mé největší aha monenty.

Byť teď už nemám takový spánkový deficit a i vlastního času pomaloučku přibývá, ten hlavní rozdíl je v tom, že se neviním, odpustila jsem si a když přijde špatná chvíle, je krátká a nezůstává ve mně. Děkuji, že jsem mohla být součástí a toto vše s Vámi prožít.

Veronika (syn, 4 roky)

Mou hlavní motivací pro vstup do prvního kurzu byl vztek. Tak ten mě z 80% opustil (aspoň vůči dětem, a o to mi šlo především). Když srovnám sebe před a po... pořád dokola jsem si musel uvědomovat svůj pocit oběti (nazývám to Otrok - udřený člověk žijící bezútěšným životem, navíc bez ocenění nikým).

Ono to fakt funguje, když to člověk všechno pustí a přijme/ocení sám sebe, může se aspoň někdy povést, že to všechno najednou zmizí. A pak se začnou dít věci, a skoro na cokoli pomyslíš, to ti vzápětí samo přichází.

Není to tak pořád, ale když jo, je to fakt něco (nebo to tak je pořád a jen to přes ten bordel ve vlastní hlavě a křečovitou snahu všechno řídit nevidíme?) Díky vám všem. A díky Péťe, je to pro mě opravdu jeden z hlavních učitelů v životě, i takhle na dálku. Jsi duchovní učitelka, ne protože bys měla hodně esoterických keců, ale právě naopak, za to moc díky.

Honza (2 děti)

Péťo, patří ti obrovský dík za téměř rok strávený "s tebou" a úžasnou skupinou, která vznikla. Ta energie a propojení a sdílení mezi všema, to bylo nepopsatelný.

Posunula jsem se dál než jsem čekala. Ale není to o tom, že bych přestala úplně křičet, nebo že by se ze mě stala zenová matka, který nic nevadí. To ne, ale i tak je mi nepopsatelně LÍP. Přijala jsem se taková jaká jsem. Zní to jako ezo hláška, ale já tomu přišla na kloub a už to není pro mě klišé věta, ale fakt. Umíme se s holkama sobě omluvit a vysvětlit si spoustu věcí.

Dřív, před kurzama, jsem hlavně hrozně trpěla výčitkama. Teď je umím pustit tím, že se omluvím,vysvětlím a tím celou energii předchozího střetu přeměním... Skvělý bylo pro mě zjištění, že vztek není jen vztek, že je tam vždycky něco co je potřeba odkrýt. Že vztek je špička ledovce, ale pod vodou je u mě většinou bezmoc.. A bezmoc je potřeba přijmout a prožít. To mi pomáhá.

Všech možných aha a waw momentů bylo mraky. Ale vypíchnu třeba to, že jsem zjistila, že nemusím pokaždý a ke všemu říkat svůj názor. Můžu mlčet a je mi líp! Obrovsky mi to zlepšilo některý vztahy 🙏

Další věc je a to je podle mě úplně to, co mi pomáhá dnes a denně, je pozorovat. Pozoruju hlavně svoje emoce a tím jak je pozoruju je prožiju a ony vyšumí. Je to pro mě kouzlo. Nejednám vždycky hned a tím se situace sama posune a začne třeba i řešit sama bez mýho zásahu.. Neříkám že to umím a dělám pokaždý. Ale každá situace, která se tím pádem nemusí vyhrotit je pro mě odměna.

Jsem typicky opět nestručná, ale ono je toho tolik, že až dopíšu tenhle mail bude mě napadat dalších x věcí.. Mám tě ráda Péťo a ještě jednou děkuju za vše a že toho není málo 🙏❤️😘

Alča (dvě holčičky)í