O Petře
CESTA K SOBĚ – CESTA K DĚTEM
Nejsem jediná, a spíš je nás hodně, které děti dohnaly k tomu, aby na sobě začali pracovat. Protože děti nám otevírají ty nejtemnější komnaty. Vynáší na světlo ty nejstarší bolesti a ty nejvíc potlačené stránky nás samotných. Díky dětem jsme přímo konfrontováni s vlastními zraněními, když v nás vyvolávají nepříjemné emoce. S našimi hranicemi, s naším respektem k sobě samým. Konfrontují nás s naší vlastí sebehodnotou, potlačenými emocemi, nesplněnými sny. Se vším, co jsme potlačili.
Pokud máme problémy s hranicemi našich dětí, vadí nám, že je nerespektují, musíme nejdřív hledat u sebe. Jak to mám s respektem sama k sobě? Cítila jsem se jako dítě respektovaná? Ne? Tak s tím musím pracovat.
Proto je rodičovství skvělé pole pro práci na sobě. Když jako rodiče pochopíme, co se s námi děje v různých situacích s dětmi, jdeme do sebe a nacházíme, co je potřeba uzdravit, změnit, napravit, potom skrz témata, která nám rodičovství otvírá, uzdravíme své vnitřní dítě, vztah k sobě sama. Najdeme sami sebe, a zdravým se stane i náš vztah k dětem.
Tento proces nalezení sebe sama je cesta. Cesta k sobě, na kterou se zákonitě dostaneme, když začneme hledat cestu ke svým dětem. A jakmile najdeme cestu k sobě, najdeme ji i k dětem.
CELOSTNÍ RODIČOVSTVÍ
Cokoliv řešíme s dětmi, musíme nejdřív řešit u sebe. Potom jakýkoliv článek, který se týká „výchovy“ našich dětí, mluví zároveň i k práci s naším vnitřním dítětem. Naše děti nám zrcadlí naše vnitřní děti. Z toho vychází můj koncept Celostního rodičovství.
Z toho, že existuje jen jeden systém, ve kterém jsou rodiče, jejich vnitřní děti a jejich děti. Všechna témata, která jako dospělí v životě řešíme, i když se může zdát, že s dětmi nesouvisí, vždycky mají vliv a souvisejí s našimi vlastními dětmi i s vnitřním dítětem. Stejně tak, cokoliv dělají naše děti, vždy nějak odráží to, co děláme my.
A není potřeba si teď přečíst kilometry různých návodů a začít se jimi řídit. Je potřeba udělat jednu jedinou věc. A pak ještě dvě:)
- Začít vnímat sebe sama a uvědomovat si, co se ve mně děje. V každé chvíli, obzvlášť v těch, kdy se necítím dobře.
- Pak k tomu přidejte druhou věc. Když prožíváte něco nepříjemného, přestaňte se tomu pocitu bránit a dovolte si ho prožít. Řekněte si třeba: \"Ok, tak se bojím a chvíli s tím strachem budu.\" Uvidíte, co se bude potom dít.
- Třetí věc. Neobviňujte. Ani sebe, ani okolí. Řekněte si, takhle to je, ok. Co můžu a co udělám proto, abych to změnila? Nečekejte, až se změní okolí. Je to váš život, vaše zodpovědnost.
Když se budete řídit těmito třemi body, začne se před vámi otevírat cesta k sobě. To neznamená, že tohle úplně stačí a víc už nemusíte nic dělat. Dělejte to, a rozhodněte se, že chcete pokračovat dál. Další kroky se vám včas ukáží.
CESTA SE MNOU
Každé chování dítěte, stejně jako každý váš pocit, má nějaký důvod, který je potřeba hledat, najít a pracovat s ním. Jsou to ukazatele, které nám na té cestě říkají, kudy máme jít. Co máme řešit, zpracovávat a uzdravovat.
Objevila jsem v sobě svůj dar vidět věci z nadhledu a pojmenovávat je. Díky tomu a cestě, kterou jsem sama prošla, pomáhám matkám, rodičům hledat a nacházet sama sebe a cestu k dětem. Aby jim bylo dobře se sebou samými a spolu dohromady. Aby dosáhli společně spolubytí.
Máte několik možností, pokud se chcete vydat se mnou na cestu k sobě a zároveň na cestu k vašim dětem.
Mrkněte nahoru do menu a vyberte si:)
Těším se na vás, on-line i off-line a přeji krásné dny!
Petra Hanelová