
Naše mysl nás často drží v jedné základní iluzi.
Myslíme si, že to, jak něco máme, „tak prostě máme,“ protože „to tak prostě je„.
Třeba máme velmi nepříjemnou kolegyni v práci. A to je fakt.
Problém nasává, když považujeme za pravdu, že „bohužel musíme snášet tuhle hroznou ženskou a její přezíravé a nerespektující chování a že to je hrůza“ . Tedy když si myslíme, že tenhle úhel pohledu, který však je jen jeden z možných, je fakt, se kterým nemůžeme nic udělat.
Jak potom myslíme na práci, jak se tam cítíme, jakou energii kolem sebe šíříme, jaké jsou pak naše reakce, jaké jsou naše dny, když na nich leží tento otrávený filtr?
Máme to, čemu věříme.
Jaký úhel pohledu zvolíme, takovou realitu si tvoříme.
Je potřeba přestat věřit tomu, že to, co si myslíme, musí být vždy pravda. To je vystoupení z iluze.
Zpočátku si můžeme pomáhat otázkou: „Vážně je tohle pravda, nebo je to jen úhel pohledu, který mohu změnit? Když pro mě Vesmír pracuje, jak pro mě tedy pracuje tato situace?“ Anebo: „Jak tahle situace slouží nejvyššímu dobru?“
A tady si uvědomíme třeba to, že je pro nás od malička výzva nastavit si hranice, věřit svým rozhodnutím, v komunikaci se za sebe postavit. A že nám tedy život poslal do cesty tuhle ženu právě proto, abychom mohli denně trénovat a naučit se zdravě se vymezit. A tím tato situace je součástí cesty za naší zdravou sebehodnotou. Není to skvělý?
A je to tak vždycky. Vždycky si můžeme vybrat, co si o něčem chceme myslet. Vždycky můžeme změnit úhel pohledu. Stačí, když si jen uvědomíme ten pocit, že „tohle je pravda a já se na to nechci dívat jinak“ a jen ho překročíme. Pak už se můžeme podívat na to, jak tahle situace pracuje pro nás.
Vesmír pro nás pracuje vždy. Naše mysl má moc nám namluvit, že v našem životě to chodí prostě jinak, že pro nás Vesmír rozhodně nepracuje, máme o tom spoustu důkazů. Ale faktem je, že tyhle důkazy prostě jen potvrzují naše dosavadní přesvědčení.
Co na to říkáte? Dává vám to smysl?
Zajímá vás, co všechno je možné, když se plně otevřete životu?
Zvu vás do programu: Vesmír pracuje pro mě.
A přijde den, kdy se nebudete muset ptát, jak tato situace pracuje pro vás, protože ty situace už budete takto přímo vnímat a zažívat. Necháte se tak životem vést, místo toho, abyste si stáli v cestě. Půjdete s tím, co je a na tom porostete.
Vaše mysl automaticky uchopí situaci podporujícím a způsobem. Protože jste ji to naučili. Vaše realita se pak ubírá na základně vašich emocí,. reakcí, slov tímto podporujícím způsobem. A to neznamená, že váš partner nikdy neopustí, když se toho přestanete bát při každé opožděné odpovědi na smsku. Ale že když vás opustí, nebude to tragédie, ale situace, která pro vás pracuje. A vy víte jak.