Jsem dobrá matka, i když…

Je potřeba si uvědomit, že jsme v pořádku, ať cítíme cokoliv. I když nás třeba nenaplňuje mateřství, nebo nás to někdy s dětma unavuje a toužíme být chvíli samy, bez nich. I tak jsme v pořádku. To je prostě fakt.

Jenže my jsme naprogramovaní jinak.
Už jako děti jsme se naučili, že když cítíme něco, co je společensky nepřijatelné, tak „se musíme co nejrychleji napravit“, abychom byli „dobře“. Když to napravit nejde a cítíme to dál, je potřeba to schovat – dělat, že to necítíme. Aby to nikdo nevěděl.

Jenže se nám tady smotaly dvě věci. Pravdivost a autenticita s jakousi společenskou morálkou, normami a očekáváními. Například není společensky korektní, aby nás nenaplňovalo mateřství. Pokud nenaplňuje, nesplňujeme společenskou normu „správná matka“.  Ale to je tak všechno. Protože:

• Pokud něco cítíte a zároveň cítíte, že byste to cítit neměli, kladete odpor tomu, co cítíte a snažíte se to potlačit. Odmítáte tak jednu svoji část. Pak nejste celí a kus vám chybí. Kus vás. A nemůžete být úplně šťastní. Protože jste se potlačili.
• Je v pořádku cítit. Je potřeba přijmout, co cítíte. Informuje vás to o tom, jaký je váš vztah k tomu, co se děje. Váš pocit vám pomůže najít cestu, jak se cítit lépe. Ne tím, že ho potlačíte, ale tím, že se podíváte, co vám říká a podle toho se zařídíte. Přijetí neznamená, že nad tím mávnete rukou – no a co, tak to mám takto. Přijetí znamená – uznávám své pocity,mám to tak a tak. Můžu a chci s tím něco dělat? Co? Pojďme se podívat na příklad:

Mateřství vás nenaplňuje? Máte někdy chuť být sama?

• No, tak to tak prostě máte. Kdo řekl, že mateřství musí ženu absolutně naplňovat? Pamatujte, je přirozené cítit a uznat to, co cítíte. Nemusíte splňovat nějakou imaginární, navíc úplně mimózní normu.
• Když budete tento pocit potlačovat a snažit se, aby vás mateřství naplňovalo, co se stane? Bude to jenom horší a horší a horší – to, že vás to nenaplňuje + poroste vaše frustrace z toho, že se cítíte nenaplněná.
• Když tento pocit uznáte, uleví se vám.
  Najdete něco, co vás napňuje, budete se realizovat, jak potřebujete a s mnohem větší radostí se pak budete starat o své děti.

Takže ženy, ať cítíte v mateřství cokoliv, ať to jakkoliv nezvládáte, i přes to, nebo spíš nehledě na to, prostě jste dobré matky. Protože děláte to nejlepší, co v danou chvíli dokážete a umíte. A to stačí. Pokud máte pocit, že to nestačí, tak věřte, že lékem na to je laskavost k sobě. Nic víc, nic míň.

S pocitem, že jste dobré matky už teď, se vám bude mnohem lépe pracovat na tom, abyste třeba méně křičely, byly na děti laskavější, vařily více zdravě, chodily víc ven – pokud tedy chcete.
Naopak s pocitem, že nejste dost dobré matky, jen poroste vaše frustrace. Rozhodně díky němu nebudete lepší matky. Ten pocit je jen k tomu, abyste samy sebe trestaly za to, že nejste takové, nebo makové. A toho už bylo dost.

Trápení a pohlazení mateřské duše

Na své fb stránce Cesta k dětem, cesta k sobě jsem vyzvala ženy, aby napsaly to svoje, co jim brání v tom, být dobré matky. Všechna sdílení jsem vám sem nakopírovala. Všechno to trápení žen a jejich mateřských duší, které by tak rády byly těmi nejlepšími maminkami. Ale někdy to zkrátka nejde. Až z toho běhá mráz po zádech. Připojte sem do komentářů to své a ulevte si:)

Ještě, než se do sdílení začtete, zvu vás ke shlédnutí záznamu skvělého webináře
JSI DOBRÁ MATKA, i když…, na kterém jsme se podívaly právě na pocit „nejsem dost dobrá matka“ ze všech stran a  poslaly ho konečně do kytek. Pojďte s ním taky zatočit. Užijte si společně se mnou a mými hosty Lucií Kolaříkovou a Lucií Ratajskou webinář, který pohladí vaši mateřskou duši.

Záznam si vyzvedněte kliknutím na tento odkaz <<

Je to zdarma:) A teď už ta sdílení. Nezapomeňte pak připojit svoje, pokud budete mít na to náladu.

Jsem dobrá matka, i když…

Jsem dobrá matka, i když občas potrebujem byť sama.

Jsem dobrá matka, i když občas nemám na děti vůbec náladu.

Jsem dobrá matka, i když má moje dítě nohy do X.

Jsem dobrá matka, i když má moje dítě raději čokoládu než rajčata.

Jsem dobrá matka, i když občas nevezmu dcerky za celý den vůbec ven.

Jsem dobrá matka, i když nikdy nepeču k obědu králíka.

Jsem dobrá matka, i když odmítnu hrát divadlo s plyšákama.

Jsem dobrá matka, i když občas svoje děti ve vzteku ponížím.

Jsem dobrá matka, i když už kojení piju kofeinový kafe.

Jsem dobrá matka, i když někdy křičím na děti, protože jediné mi to ulevuje přetlak.

Jsem dobrá matka, i když bych nejraději odjela někam sama na dovolenou, i když ztratím trpělivost…

 Jsem dobrá matka, i když nemám dost trpělivosti a energie.

Jsem dobrá matka, i když se tak cítím jen málokdy. Zato často přemýšlím proč jsem vlastně měla dítě.

Jsem dobrá matka i když si občas přeju být fakt dlouho sama a moci dělat věci sama a podle sebe bez synovi věčné asistence. 

Jsem dobrá matka, i když někdy nevím, co mám dělat dřív.

Jsem dobrá matka, i když vím, že mi schází trpělivost, pak se s dětmi vztekám a křičím na ně a nakonec mě to celé hrozně mrzí, protože vím, že by to šlo i jinak.

Jsem dobrá matka, i když občas křičím a už v te chvíli mě to mrzí.

Jsem dobrá matka, i když bych někdy ráda utekla daleko a byla chvili sama.

Jsem dobrá matka, i když chci mít čas sama pro sebe, někdy nemám chuť si s dcerou hrát a odbydu ji.

Jsem dobrá máma, i když někdy na děti křičím, někdy vytáhnu nějaký hnusík, nebo jim řeknu, že je teď nechci vidět.

Jsem dobra matka, i kdyz mi chybí trpělivost a křičím někdy opravdu hodně a pak toho lituji…

Jsem dobrá matka, i když někdy nemám trpělivost a starší dceři říkám věci které mě pak moc mrzí…

Jsem dobrá matka, i když občas křičím na děti, protože už je toho na mě moc.

Jsem dobrá matka, i když dělám spoustu chyb a často nejsem tak respektujici, jak bych chtěla být.

Jsem dobrá matka, i když mám často všeho dost, jsem na děti nepříjemná a mrzí mě to.

Jsem dobrá matka, i když mám chuť se zamknout na pár hodin sama někde, kde je klid a kde neuslyším milionkrát mami.

Jsem dobrá matka, i když mě nebaví všechny dětské hry pořád dokola, nevařím super zdravé obědy, tvrdím že nemám čas a vnímám potřebu dětí jako otravnou, zvyšuju hlas a říkám slova, která by dítě mohla zranit, nejsem v přítomnosti, atd.

Jsem dobrá matka, i když se vztekám, křičím, řvu, třískám jogurtama o stůl, kopu balony do oken. I když mám někdy chuť starší dcerku hodit z okna, když se svojí těžkou sluchovou vadou a ADHD není schopná dokoukat ani půlku věty, co jí znakuju. A i když bych tam za ní nejradši hodila i toho mladšího.

Jsem dobrá matka, i když jsem ted hodně často z každý ptákoviny vytočena až nasr..á 🙂! Často křičím, vadí mi, že děti neposlechnou a že věci nejdou, jak potřebuji. I tak mám svou rodinu neskutečně ráda a umím se omluvit a vysvětlit své pocity.

Jsem dobrá matka, i když mi často ujedou nervy i kvůli prkotině, a občas dceru i plácnu.

Jsem dobrá matka, i když někdy křičím na děti a vylévám si na nich svůj vztek, a pak mám pocity viny.

Jsem dobra matka, i kdyz se často přistihnu, že jednomu z dětí nadržuju. I když často vyjedu a nechám se vytočit kravinou. I když občas nechutně moralizuju, obviňuju a odsuzuju.

 Jsem dobrá matka, i když jsem často unavená a někdy protivná a chci být i sama (mít víc času pro sebe) Svou dceru nadevše miluji, být maminka je pro mně životní poslání. 

Jsem dobrá matka, i když neumím ocenit synovu fantazii a pustim mu někdy radši pohádku, než aby mi zase vymluvil díru do hlavy o vozíkové snídani, která se změní na helikoptéru, která v moři umí zapnout supermotor a umí porazit všechny krakeny a řídí ji hrdina Mrkvičák…

Jsem dobrá matka, i když skoro každý den mám slabé chvilky.

Jsem dobrá matka, i když mám pocit, ze nestojím za nic, že jsem jen uřvaná hysterka, co má dětí plný zuby a občas si přeje být sama, v klidu, bez nich, bez všech. Jen sama se sebou, aby se se vším vyrovnala a našla sílu zase jít dál a být tou mámou, kterou si její děti zaslouží, vyrovnanou, v pohodě, s úsměvem ve tváři, odpočatou, šťastnou, vyspanou, ne uřvanou a věcne vzteklou a podrážděnou a hlavně „tou milující matkou svých dvou raubířů, které jsou její vše“

Jsem dobrá matka i když občas křičím a nadávám a někdy jsem tak unavená životem, že je mi líto děti, že jsem jejich matka.

Jsem dobrá matka i když se obcas nechovám jako respektující matka, křičím a vztekám se. I když bych občas chtěla být na jiné galaxii než moje děti a i když občas nemám náladu si s nimi hrát.

Jsem dobrá matka, i když mám někdy chuť vystřelit děti na Mars.

Jsem dobrá matka, i když nemám perfektně uklizeno a každý den navařeno

Jsem dobrá matka, i když na své děti křičím, vyčítam, neumím s nimi mluvit a občas jim nerozumím a chci mít i čas nějak na sebe. Stále nevím, jak na to a každý den stejně ujedu.

 Jsem dobrá matka, i když často kričím, scházi mi trpelivost.

Jsem dobrá matka, i když mi někdy ujedou nervy a pak je mi to líto.

Jsem dobrá matka, i když si neužívám každou minutu mateřství, občas mi praskají nervy a jsou chvíle, kdy bych nejraději utekla daleko, daleko od všech starostí …

Jsem dobrá matka, i když občas vyletím na dcerku jak „čert z krabičky“a pak mě to mrzí, ale to už vzít zpět nejde.

Jsem dobra matka, i když mi občas bouchnou saze.

Jsem dobrá matka, i když si často nevím rady a občas vzteky něčím švihnu o zem a pak se stydím.

 Jsem dobrá matka, i když moje děti prosedí den u televize a cpou se sladkým.

Milá ženo, ty
jsi dost dobrá matka❤️🙏

Pamatuj na to a měj se krásně:)
Petra