Naše mysl je jako jukebox

Podle toho, co se okolo děje, nám automaticky vybírá desky k přehrávání. O tom, co bylo, co by, kdyby, o tom, co bude, co bude až. O tom, jací jsme, nebo nejsme, o tom, jaký je nebo není život. Neustálý obtěžující proud.

Vedle jukeboxu jsou kádě s emocemi. Některé písničky jsou tak silné, že určitou káď dokonale rozvibrují. Tak, že se z nich emoce vyleje a zamoří a znečistí celý náš vnitřní prostor.

Některý písničky jsou jenom šum. Neustálý a přeskakující proud komentářů, hodnocení. Většinou negativních. Spousta balastu.

Kde jsme v tom my?

My spíme. Někde v rohu, na gauči. Někdy spíme celkem klidně, ale většinou s sebou házíme, trháme, převalujeme se a vzdycháme. Zatímco si naše mysl s námi hraje.

Až jednou se stane, že s námi ten sen tak moc zatřese, že spadneme z postele a probudíme se. V lepším případě je ten sen tak moc nepříjemný a nesnesitelný, že se prostě nakonec vzbudíme. Začneme si své myšlenky uvědomovat a pozorovat je.

Rozhlédneme se okolo sebe a pozorujeme ten důmyslný stroj. Začneme zkoumat mechanismus, podle kterého nám naše mysl vybírá písničky. Začneme ten stroj opravovat.

Vyměňujeme omezující a nefunkční programy za podporující. Zjistíme, že pokud nějaká myšlenka rozvibruje káď s emocí a my si toho všimneme, podržíme ji, tak se nerozleje po celém našem vnitřním prostoru, ale vylejeme si ji postupně sami do kanálu.

S tím si nějakou dobu hrajeme. Naše mysl přestane přehrávat jednu písničku za druhou a čím dál víc pouští ty podporující. Celý jukebox najednou zabírá mnohem méně místa a my zjistíme, že mysl je tu od toho, abychom ji dávali úkoly k vyřešení. Není tu od toho, aby to celý šéfovala a pořád něco mlela.

Ale to pořád ještě není konec.

Protože kdo tedy jsme?

Kdo jsme, když nejsme naše mysl? Když se vzbudíme z divokého snu, který naše mysl divoce produkovala?

Když už nás tolik nezaměstnává její pozorování a náprava, všimneme si dveří, které tam celou dobu byly. Otevřeme je a scházíme po schodech. Přinášíme vědomí dolů, do našeho těla. Začneme své tělo cítit. Zevnitř. Uvědomovat si ho.

Cítíme své ruce, ramena, krk, hrudník, své tlukoucí srdce, solar, břicho, podbřišek, pánev, celý trup a vnitřní orgány, zadek, záda, nohy, chodidla. Najednou jsme v těle. Vnímáme ho. A uvědomujeme si to. Stejně, jako si uvědomujeme myšlenky, které nás už neovládají.

A tam někde uvnitř sebe objevíme místo. Místo, které je klidné a tiché. Je to prostor mezi myšlenkami. Je to prostor pod emocemi. Uvědomujeme si ho. Místo, ve kterém je naše spojení se zdrojem. S tím, co nás přesahuje. S naší duší, s naší vnitřní moudrostí.

Tady. Tady je kapitánský můstek. Tady jsi ty.

A ty otevřené dveře sem vedou přítomným okamžikem.

Tvá síla je v přítomnosti.

Tvá síla je v přítomnosti je také název webináře, na který Tě zvu.
 Proběhne 23.9. v 10:00. Záznam bude.
 Vstup je zdarma.
 Zaregistruj se zde.

Těším se!

P.