Na včerejšek v noci jsem měla sen, ve kterém jsme pořád dokola opakovala: „Některý věci v životě jsou nevyhnutelný.“
Vzpomněla jsem si na svůj první porod. Na ten pocit, když mě v nemocnici vezli na porodní sál. Pocit, že se to opravdu děje a že i když bych to fakt ráda odložila na jindy, že to odložit nejde, že porodit prostě musím. Ať chci nebo nechci.
S porodem je to evidentní. Ale co když je to tak v životě se vším? Život se děje. Některý situace nám možná nejsou příjemný. Můžeme před nimi uhýbat, odkládat je, ignorovat, bojovat s nimi. Můžou nás štvát, můžeme chtít, aby se děly jinak. Tak, jak jsme si představovali. Tak, jak by podle nás měly být.
Ale co když je to jen život, který se děje? Co když právě a jen tím odporem si to děláme těžký? Pokud něco odkládáme a ignorujeme, uhýbáme před tím, stejně se nám to někudy vrátí. Pokud s tím bojujeme, je to tam pořád a jen to sílí.
Protože nás to vede přesně tam, kam potřebujeme dojít. Protože prostě to jinudy nejde. Cesta vede tudy. Jakmile to pochopíme, začneme vnímat život jako laskavý a podporující.
Tyto 3 věci mi pomáhají uvolnit se do života a plynout s tím, co je:
Vytvořila jsem úplně nový program. Půjdeme 3 měsíce a budeme v něm rozšiřovat tvoji schopnost nadhledu, prohlubovat tvůj vnitřní klid a ukotvení a zvětšovat tvoji kapacitu pro život.
Zítra ti o něm napíšu víc. Zítra začíná předprodej.
Startujeme 30.9.