Ta dvojka z angličtiny ti sluší

„Tak co, Terezko, co vysvědčení?“ ptá se sousedka. „Mám samý jedničky. A jednu dvojku z angličtiny.“

Uvědomuju si, že kdybych na tu otázku, co dostala na vysvědčení, odpovídala já, tak řeknu: „Má dvojku z angličtiny.“

Víte, v čem je rozdíl? Schválně, přečtěte si dvě následující tvrzení každé zvlášť a vnímejte, jak na vás které z nich působí.

1. „Mám samý jedničky. A jednu dvojku z angličtiny.“
2. „Mám dvojku z angličtiny.“

Soustředění na chyby

Tohle se učíme ve škole. Soustředit se na chyby. Na to, co nám nejde. Na to, co jsme „zvorali“. V písemce z matematiky je 10 příkladů. Jeden příklad špatně – dvojka.

• „Máš dvojku, protože máš jeden příklad špatně.“  Frustrující.
• A co takhle: „Máš dvojku, protože máš 9 příkladů správně?“  Lepší.

Tohle je jenom příklad, a zároveň je to princip nastavení, které si neseme životem. Kdykoliv něco děláme, místo, abychom měli radost z toho, co se nám na tom podařilo, a to, co se nepodařilo, jsme se snažili vypelšit, pokud je to v našich silách, věnujeme hlavní pozornost tomu, co se nám nepovedlo.

S tím ruku v ruce jde frustrace z toho, že jsme zase udělali chybu. Pocit beznaděje, protože nikdy to nezvládneme dokonale, pocity viny, že jsme se málo snažili. Prostě totální depka. Výsledek je stejný. Ale v prvním případě se něco povedlo, jenom to má ještě mouchy. V druhém případě se to zase nepovedlo. V prvním případě radost, v druhém případě zklamání.

Jsem vděčná, za tu dvojku z angličtiny, která mi to připomněla. I když to tak vnímám, a vím to, že hodnocení a srovnávání je demotivující a frustrující a běžně to nedělám, tak hluboce v sobě, v souvislosti s vysvědčením a známkami, mám zakořeněné, že dvojka na vysvědčení na prvním stupni, rovná se „lúzr“. A že dvojka na vysvědčení má mnohem větší váhu, než všechny ty ostatní jedničky dohromady.

Samozřejmě, další věc je otázka známkování. Osobně si myslím, že známkování je špatně, ale o tom jindy. Jde mi o pochopení toho, jak moc ovlivňuje náš pocit z nás samotných to, jakým způsobem myslíme.

Pozitivním myšlením chápu právě toto. Na tom, co se stalo, vnímám to dobré na prvním místě. S tím, co se nepovedlo, pracuji. S tím, na co nemám vliv, tím se dál nezabývám.

Stejně tak chci vnímat sama sebe. Vnímat to, co umím, co mi jde, v čem jsem dobrá, co se mi povedlo. Mít z toho radost, přestože to není dokonalé. To, co mi nejde, co se mi nepovedlo, přijímám a pracuju s tím. To, co na sobě změnit nemůžu, to prostě přijmu. A hlavně, už teď jsem v pořádku. Jak na to?

Sledujte, jak hodnotíte sami sebe.

Kritizujete a obviňujete se, nebo si dokonce nadáváte za to, když se vám něco nepodaří, nebo když se to nepodaří tak, jak jste si představovali? Jestli ano, tak s tím hned přestaňte:) Jasně, pokud to děláte odjakživa, naskakuje vám to automaticky. Tak si hlavně pak nenadávejte za to, že jste si zase nadávali.

1. Uvědomte si, že jste si nadávali.
2. Omluvte se sami sobě.
3. Normálně se opravte. Řekněte si to znova a slušně.

Umíte se pochválit a ocenit, když se vám něco podaří, když něco dokončíte, vytvoříte, vymyslíte? Pokud ne, tak hned začnete. Jakmile se vám něco podaří, pochvalte se. Když si nevzpomenete hned, udělejte to klidně později. Pokud s tím máte obecně problém, tak si teď sedněte a napište si seznam 20 věcí, které se vám v životě povedly.

Především sledujte, jakým způsobem přistupujete ke skutečnostem. Jestli u vás převáží jedno negativum všechna pozitiva, nebo zda umíte vnímat to dobré. Pokud pro vás mají větší váhu negativa, začnete se soustředit na to dobré. To neznamená, že „špatné“ potlačíte a budete dělat, že ho nevidíte. Pracujte s tím, přijměte to, jen tomu nedávejte tu hlavní pozornost.

Napište do komentářů, jak jste na tom vy, nebo co jste u sebe vypozorovali.

Mějte se krásně a jestli se zrovna necítíte krásně, představte si, jak s každým nádechem nadechujete nádhernou vůni. Přivřete oči, jako když chcete přivonět k růži, nebo když nasáváte vůni moře. Dech je život. Vnímejte, jak do vás proudí. 

Objímám,
Petra H.

PS: Mám radost z toho, že na prvním místě vidíš všechny ty jedničky. Mám radost z toho, že ta dvojka nesnižuje tvoji sebehodnotu. A proto ti ta dvojka vlastně sluší. Protože je ti svým způsobem ukradená.