TADY-A-TEĎ? Vemte si z přítomnosti pro sebe max

Slyšeli jste už nejmíň stokrát, že máte být tady a teď, tak nějak chápete, co to asi znamená, ale nic moc vám to neříká? Tak pozor. Jakmile totiž pochopíte, co konkrétně to pro vás znamená a začnete to žít, přestanete se v životě trápit. Když jsem byla malá, často mě napadala jedna věc:

Představovala jsem si, že jsem ve vězení, třeba na dvacet let. Říkala jsem si, že i když tam budu sedět dvacet let, vždycky tam budu sedět – v každé chvíli – jen jednu konkrétní sekundu, která se dá přeci úplně v pohodě zvládnout. Takže se vlastně nemusím ničeho bát, protože cokoliv se mi bude dít, se bude dít vždycky jenom tu jednu chviličku. To, co už bylo, je pryč, a to, co bude, to teprve přijde.

Až teď nedávno jsem pochopila, že tohle je princip bytí v přítomnosti. Z dvaceti let ve vězení dělá utrpení právě ta představa nekonečných dvaceti let a toho, co všechno to obnáší. Ale přitom v té každé jediné reálné chvíli jen sedím na pryčně a nic se mi neděje. Teď se prosím dál nezabývejte tím, co vám hned začala házet vaše mysl ohledně nějakých podrobností pobytu ve vězení. To už pusťte z hlavy. Uvědomte si jenom ten princip.

Pojďme do každodenní reality.

Dělám čaj do podlouhlé, kovové termosky. Když tam chci dát med, odliju trochu čaje do hrnku, osladím, a naleju zpátky. Tuhle jsem si uvědomila, že někdy při tom tu temosku celou pocákám, stejně tak i linku a všechno je pak oblemcaný…A někdy se přesně trefím. Začala jsem se na to soustředit. Vezmu hrnek, dám ho blízko k úzkému hrdlu termosky, plně se soustředím a liju. Pak se mi nikdy nestane, abych čaj rozlila.

Jakmile se nesoustředíte na to, co děláte a myšlenky vám lítají k plánům, ke vzpomínkám, nebo k nějakým fantaziím, tak si krájíte vlastní prsty a pálíte kůži při vaření, zakopáváte, vrážíte do skříní, věci vám padají na zem…Tohle všichni známe.

Soustřeďte se na všechno, co děláte, jakoby na tom záležel váš život. Jako se soustředíte, když chcete přejít přes potok po úzké kládě. Nemůžete si dovolit ani jednu myšlenku, protože byste prostě spadli.

Tímto způsobem se úplně jednoduše a přitom totálně zpřítomníte. Chce to jenom tréning. Nejdříve si budete pořád dokola uvědomovat, že zrovna nejste přítomní a budete se do přítomnosti vědomě vracet. To pro začátek úplně stačí, protože už tohle je vědomá práce.

A proč to máte vlastně dělat?

Protože chcete cítit život. A protože život je teď. Jakmile jste jednou nohou v budoucnosti, nebo v minulosti, život cítit nemůžete.

Naše mysl nás od přítomnosti pořád odvádí.

• Nimráme se v minulosti,
• máme strach z budoucnosti, nebo ji neustále plánujeme,
• máme pocit, že nám bude dobře, až budeme takoví a makoví, až se v něčem zlepšíme, až zhubneme, nebo vyděláme milion…

Takže teď a tady, kde zrovna jsme, cítíme nespokojenost – protože ještě nemáme to, co k ní potřebujeme. To je ale iluze. I když vyděláte milion, vnitřní nespokojenost nezmizí. Budete potřebovat něco dalšího, anebo se budete bát, že ho utratíte a budete tam, kde jste byli. Vnitřní spokojenost totiž nepřijde s tím, že ve vnějším světě čehokoliv dosáhneme. Vnitřní spokojenosti a klidu je potřeba dosáhnout bez ohledu na vnější situaci.

To neznamená, že nemáte dělat nic, že nemáte hubnout a vydělávat. To jo, to klidně dělejte. Ale ne s tím, že se budete cítit dobře teprve, až toho dosáhnete. Vy se potřebujete cítit dobře už teď, ještě než budete tam.

Vnitřní spokojenost a klid se dá najít jedině v přítomnosti. To znamená nezávisle na plánech a na tom, co se vám v životě doteď stalo. Být spokojení, vděční, klidní teď, tam kde jsme. S tím, co máme, zrovna teď a tady, to je cesta!

Možná vám teď vrtá hlavou, jak to udělat

Víte kdo vám v té vnitřní spokojenosti brání? Vaše mysl. Pořád vám tam háže různé jednovaté myšlenky

• na minulé křivdy,
• nepovedené situace,
• špatné zkušenosti,
• katastrofické scénáře,
• strachy
• na to, co musíte všechno stihnout,
• na to, co si o vás kdo pomyslí,
• jak někdo druhý zvládá něco lépe než vy,

a odvádí vás tak od přítomnosti.

V přítomnosti, tedy zrovnika teď, totiž nic z toho reálně není. Tyto jedy jsou jen ve vaší mysli a ta se dá vyprázdnit. Takže cesta je jasná. Jak už jste četli před chvílí tady nahoře – soustřeďte se na všechno, co děláte. Pak nebudete mít čas na zbytečné myšlenky. To je ta jednodušší část. Tím určitě začněte. A pak je tu další level:

Vy jste

V komunikaci s druhými, v konfrontaci s různými problémy, které máte, buďte u sebe:

• Uvědomujte si své myšlenky a zkoumejte je,
• uvědomujte si své emoce, uvědomujte si, že je máte, co s vámi dělají,
• uvědomujte si, že jste tady a že se vám zrovna tohle děje.
• Uvědomujte si sami sebe, když se s někým bavíte – že stojíte na ulici a že si povídáte s tímto člověkem a jak to na vás působí.
• Když máte z něčeho strach, uvědomujte si, že ho máte a že se pravděpodobně bojíte něčeho, co se může stát jen potencionálně. Ale zatím se to neděje. Řeště to, až to nastane.

Tímhle vším se dostáváte do přítomnosti.

Dám vám příklad pro srovnání. Není samozřejmě ideální křičet na děti. Ale buď křičíte a jednom v tom jedete, anebo si při tom uvědomujete, že se to děje, že jste to líp nezvládli, uvědomujete si, jak se to stalo, jak se tomu dalo předejít. Uvědomujete si sami sebe, když křičíte. (Což je mimochodem jediná cesta, jak to začít měnit.) Vnímáte ten rozdíl mezi křičením bez-vědomí a křičením v přítomnosti?

Tímto uvědomováním si sebe sama a svého vnitřního prožívání se budete dostávat postupně k sobě a do přítomnosti. Rozhlédněte se teď kolem sebe, zhluboka se nadechněte a dlouze vydechněte. VY JSTE. Uvědomte si to. A uvědomujte si to co nejčastěji. Další cesta se vám ukáže.

Meditujte

Meditace je třeba všem. Meditace je totiž právě o bytí v přítomnosti. O propojení se sebou a s tím, co nás přesahuje. Čím víc budete meditovat, tím víc se stane bytí v přítomnosti vaší každodenní realitou.

Jestli nevíte, jak na to, tak si jednom sedněte, zavřete oči,

• soustřeďte se na svůj dech. Hluboce nadechujte a dlouze výdechujte ústy.
• Vypněte mysl. Zpočátku vám to třeba moc nepůjde. Potom si jenom uvědomujte, že vám jedou hlavou myšlenky, ale nezabývejte se jimi. Jenom je pozorujte a posílejte je pryč. Časem se vám podaří sedět a nemyslet.

Ještě, aby nedošlo k nepochopení – neříkám, že mysl je špatná a že je potřeba ji úplně vypnout. Mysl je super, pokud ji umíme vědomě používat. Pokud ji necháme, aby nám tam házela, co ji napadne, jsme její otroci a zažíváme život plný trápení. Ale o vědomé práci s myslí si přečtěte někdy jindy. Už jste si s ní užili dost, tak ji pojďte zatím jenom pozorovat a vypínat.

Tento článek je o bytí v přítomnosti. Takže, ať vám to jde, přátelé, uvědomujte si sami sebe co nejčastěji – na co myslíte, co cítíte. Uvědomujte si, když na to zapomenete a stále se vracejte k vnímání přítomného okamžiku. Krok za krokem se vracejte sami k sobě.

Krásné dny naplněné Bytím Vám přeji!
Petra