Zeptali jste se PROČ?

Mám plnou zahradu vos. Bojuji s nimi. Stojí mě to hodně sil.

Stříkám repelentem, zabíjím plácačkou, kladu důmyslné pasti. Dělám to od rána do večera a vos neubývá, naopak, je jich čím dál více. Pokud do toho dám všechno, jednou se mi podaří je vybít.

Klid. Konečně!

A najednou, zničehonic, se na zahradě objeví sršni. Začnu s nimi bojovat. Stejně, jako s vosami. Ovšem, jakmile je vybiji, objeví se zase něco dalšího.

A tehdy se konečně rozhlédnu po zahradě a položím si tu základní otázku: „PROČ?“ A najednou to vidím. Zahrada je plná popadaných, přezrálých jablek, jsou jich tam stovky, teče z nich šťáva, pomaličku kvasí.

Odvezu je, všechny, do jednoho. Sršni jsou pryč. Sami odletěli.

Pokud se budu o zahradu, stromy, jablka, starat, věnovat jim pozornost, další vosy, sršni, ani nic dalšího, se neobjeví.

Jak to souvisí s dětmi? Celkem přímo.

Když měla Kristinka jeden rok, často plakala a chtěla být stále u mě v náruči. Když nebyla, křičela. Byla jsem vyčerpaná. Měla jsem strach, že to nikdy neskončí, že ji „na TO naučím“, když ji budu pořád chovat. Všemožně jsem se snažila její chování změnit. Zkoušela jsem ledacos (zabíjela jsem vosy) a nic nepomáhalo. Bylo to naopak čím dál horší (vos přibývalo).

Když byla situace pro mne neúnosná, rozhlédla jsem se po zahradě a položila si otázku: „PROČ?“ Není to tak jednoduché, jako rozhlédnout se po opravdové zahradě, protože tady nestačí dívat se očima. Pátráme svým vnitřním zrakem, a pokud to děláme poprvé, může nám to chvíli trvat.

Najednou jsem uviděla. Fyzicky jsem cítila, jak se mi někde uvnitř otevřely oči a vzpomněla jsem si, jak to bylo po Kristinčině porodu.

Jako druhorozené dítě neměla tolik pozornosti, kolik potřebovala. Vůbec jsem si nevěděla rady s tím, jak dělit pozornost mezi dvě děti. Často jsem odkládala Kristinku, pokud to šlo – na spaní do košíku, do houpacího hrajícího lehátka…abych měla čas i na starší Terezku.

Došlo mi, že Kristi potřebuje domaminkovat. Pozornost, kterou jsem jí tehdy nedala, tu jí zkrátka dlužím, a tak jsem ji Kristince dala hned, jak jsem to pochopila. Najednou jsem se nebála, že na mě bude viset do 5 let a přestala jsem chtít, aby byla jiná, než je. Přestala plakat a křičet. Najednou nepotřebovala být pořád v náruči a držet se mě jako klíště. (Trvalo to pár měsíců. Nebylo to tak rychlé, jako odvézt jablka ze zahrady:)

A takto můžeme u dětí přistupovat ke všemu. Cokoliv dělají, má nějaký důvod. Potlačíme-li chování dítěte, aniž bychom se zabývali jeho hlubšími důvody (vybijeme vosy), objeví se nám v podobě jiného „nevhodného“ chování (přiletí sršni).

Proč dítě něco dělá a proč nás to rozčiluje, má spoustu aspektů. Důležitou roli hrají naše vlastní zranění z dětství, dále to, jak moc jsme si vědomi svých potřeb a toho, proč reagujeme zrovna určitým způsobem. Teprve až se vyznáme sami v sobě, čeká nás důležitý úkol – pochopit děti. Jejich řeč, řeč jejich chování, projevů, nemocí a emocí.

Vidím kolem sebe často rodiče, kteří se opravdu snaží a dělají to, co považují za nejlepší. A přitom se jen bláhově vyčerpávají vybíjením vos.

Pojďte se naučit rozhlížet po zahradě! Pojďte se učit číst ve svých dětech a také v sobě!

Hledaly jsme cestu, po které by bylo možné dojít k pochopení. Našly jsme cestu vedoucí přes dvanáct milníků. Každý z nich má své správné místo v čase a prostoru a nelze jej přeskočit a vynechat

Milníky hledají a pomáhají nacházet odpovědi na tyto otázky:

1. Chceš být dobrým rodičem? Uzdrav své vnitřní dítě! (tahle je přímo s odpovědí:)
2. Nechám se donekonečna svým dítětem vytáčet, nebo to chci změnit?
3. Nasadíte v letadle kyslíkovou masku nejprve dítěti, anebo sobě?
4. KDYŽ JSME ZLÍ NA SVÉ DĚTI…Utápíme se ve výčitkách, nebo napravíme, co jsme udělali?
5. Miluji Tě, když budeš takový a makový, anebo miluji Tě se vším všudy?
6. Je prostě takový, nebo nám svým chováním něco sděluje?
7. EMOCE. Zapřít a zastavit, nebo povolit a pustit?
8. Potřebují vyšší autoritu, aby jim říkala, co mají dělat, anebo děti naučíme se za sebe rozhodovat?
9. Na tohle jsi ještě malý, to bys nepochopil, nebo mluvím se tebou o  všem tak, abys tomu rozuměl?
10. Boj, nebo mírové dohody?
11. Volná výchova, nebo řemen?
12. Nemoc jako strašák, nebo způsob, jakým nám dítě sděluje, co neumí vyslovit?

Všechna tato témata jsme zabalily do krásného 12dílného kurzu Spolubytí s dětmi. Spolubytí je pro všechny rodiče, kteří hledají cesty k pochopení, k uzdravení rodičovství v jeho různých aspektech a jsou ve fázi hledání. 

Spolubytí s dětmi můžete průběžně sledovat na facebooku, kde se dozvíte vždy aktuální informace.

Kurz je rozvržen do 12 tříhodinových setkání. Chápeme, že zavázat se ke 12týdennímu kurzu vyžaduje odhodlání. Na druhou stranu, na rozdíl od jednotlivých přednášek na různá témata, tento kurz je celistvý a může Vám přinést radost a pochopení do Vašeho života s dětmi.  Může přinést velkou změnu. A to je něco, co běžně během 12 týdnů nezískáte.

V tuto chvíli připravujeme ochutnávky – ukázková setkání za symbolický poplatek. Tak pokud vás to zajímá, přijďte ochutnat a uvidíte:)

Srdečně zveme a těšíme se na Vás,

Petra Hanelová a Monika Just