Do mateřství absolutně nepřipravená

Do mateřství jsem šla absolutně nevědomá,
celkem nepřipravená…

A naivní.

Přestože miminko bylo plánované a chtěné již před početím, prožívala jsem těhotenství s tím, že porodem to končí. Že porodím dítě a pak už zase nebudu v ničem „omezována“. V pohybu, stravě, že jen co porodím, budu zase moct dělat cokoliv, co jsem mohla před otěhotněním. Porod byl jakási hranice, za kterou jsem vůbec neviděla.

Po první společné noci s novorozenou Terezkou, pamatuji si to úplně přesně, mi projelo hlavou POČKAT! Tohle je asi napořád. Už se nikdy normálně nevyspím. Celou noc ve střehu. Když usnu, netuším, jak dlouho budu spát. A hlavně, je tady někdo, od koho se nemůžu a vlastně ani nechci hnout na krok…

No tohle!
Jsem omezována ještě víc, než v těhotenství!

Byly to krušné začátky. Dnes se tomu vážně směju a jsem ráda, že to mám už za sebou. Uvědomování si toho, co mateřství obnáší, nebyla zrovna sranda. To první společné ráno byl pouze začátek. Asi nikomu z vás, co čtete tento článek to nemusím vysvětlovat, protože vy už také víte…

Trvalo mi, než jsem si uvědomila, že s dětmi je život úplně jiný, než před nimi. A ještě déle mi trvalo, než jsem objevila, že život s dětmi je prostě paráda. I když jsou okamžiky, no…vždyť víte:)

Nechci se dnes pouštět do žádných hlubokých úvah. Mám potřebu trochu vyvážit těžká témata, kterými se můj blog hemží. A tak budu jako malé dítě a budu mluvit o tom, co chybělo MNĚ úplně ze všeho nejvíc, i když je to banalita a vynechám všechna důležitá témata, která jsem tady trošku nahodila. Necháme si je na jindy.

Úplně nejvíc mi chyběly čundry. Jen tak jít, večer si lehnout u ohně a koukat na hvězdy, jak probleskují vysoko nad korunami stromů. A ještě víc mi chybělo zpívání. No, nemyslím Holka modrooká a spol.:)

Chybělo mi zpívání s kytarou,
v hospodách a u ohně…

zpívání od podlahy, z plna hrda, kdy každá buňka těla zní těmi písněmi, ty chvíle, u kterých je všechno jak má být, i kdyby chvíli před tím nebylo. Chvíle, kdy život je tady.

Když zpíváme a baví nás to, tak nás zpěv písně zároveň léčí. Je to taková terapie přítomným okamžikem, terapie naplněním. Naše tělo prostupují léčivé vysoké vibrace,

„Když zpívám,
každá buňka mého těla zní tou písní, když zpívám,
má duše se raduje, když zpívám,
mé srdce tančí.“

Přiznala jsem sama sobě, že jsem vždycky chtěla hrát v kapele a zpívat někde na pódiu. Došlo mi, jak moc mě zpěv naplňuje. A tak jsem si na začátku roku 2013 po třech letech mateřství vzpomněla, že jsem někdy ve dvaceti hrávala na kytaru a že když chci tak moc zpívat, no tak proč to teda nedělám?

Oprášila jsem kytaru a začala hrát a zpívat. Postupně nacházím i dětské písničky, které mě baví. A tak, když jsme u toho, nahrála jsem jednu i pro vás a tady ji máte. Akordy jsou extrémně jednoduché:
C C G C – C C G C – G C G C – C C G C, ale postačí vám i dřívka.
Jmenuje se Na jaře, na jaře a je o čápovi a slunci.

Chtěla bych vás na závěr vyzvat ke dvěma věcem:

Za prve: Abyste oprášili své dětské sny a podívali se, jestli se ve vás náhodou stále nesnaží vyklíčit a udělali jeden jediný krůček k jejich splnění.

Za druhé: Abyste denně zpívali a tančili, protože to přináší velkou úlevu a uvolnění, od napětí, ale i od emocí.

Mějte se krásně!

Petra Hanelová

PS: Jo, a ještě mě teď napadla jedna věc. Zamyslete se nad tím, co vám nejvíce chybělo či chybí z té doby před dětmi. Až to budete mít, tak si to v nejbližší době prostě jednou dopřejte! Alespoň jednou si to nějak zařiďte. Je to jako zázrak, uvidíte:)