Ženy – matky, STAREJME SE O SEBE!

Vyzvala jsem přes facebook všechny matky, aby po dobu všech dní až do konce svého života, daly na první místo péči o sebe a své potřeby.

Některé komentáře mě přiměly se nad tím zamyslet pořádně do hloubky. Proč si dělat děti a pak se o ně nestarat? Takhle ale otázka nestojí. Spíš se dá položit takto :

Máme snad děti proto, abychom se staly jejich otrokyněmi?

Má se náš život s příchodem dítěte smrsknout o neustálou péči o jeho potřeby? Přestáváme v tu chvíli žít samy sebe a stáváme se robotem, který obsluhuje někoho dalšího?

Tak to ne!

Nikdo a už vůbec ne naše děti, po nás matkách nechce, abychom přestaly být samy sebou a žít svůj život. Abychom se obětovaly péči o dítě, jako když jeptiška v klášteře zasvětí svůj život bohu.

Kdo to tedy po nás chce? No přeci my samy! V hlavě máme nedosažitelnou představu sebe jako dokonalé matky, představu o tom, co od nás jako od dokonalé matky očekává okolí a tu se snažíme neustále naplňovat i za cenu ztráty všeho ostatního, co jsme. Ze všeho toho, co jsme byly před narozením dítěte, zůstane jen výseč – úsilí o dokonalou matku.

A tady je ten zakopaný pes. Pojďme ho vykopat!

Žádnému dítěti není moc dobře vedle vyčerpané, uhnané maminky, která má sice PRÁVEM dost, ale je podrážděná, netrpělivá, nespokojená a jaksi nesvá ve své kůži.

A copak žena, která se stane služebníkem potřeb někoho dalšího, i když milovaného, může zářit energií, klidem, trpělivostí a láskou?

To asi ne.

Tak tedy. Máme dítě. Chceme to nejlepší pro něj? A co je nejlepší pro dítě? No přeci spokojená maminka. Spokojená maminka, to je bezpečí, domov, klid, jistota, láska. Krása.

Vypůjčím si nádherná slova Jaroslava Seiferta…

Jaroslava Seifert -Večerní píseň (Maminka)

Když bylo dobře mamince,
bylo i pěkně v našem bytě.
Hmoždíř, který stal na skříňce,
zatřpytil se okamžitě,
skla oken, po nichž před chvilkou
plakalo ještě bílé jiní,
svítila opět po kuchyni,
kde vonělo to vanilkou.

Když zpívala, hned vesele
spustili ptáci před okny nám.
Měla-li mráček na čele,
odletěli hned ptáci jinam.
Zmlkli jsme rázem, ztichl smích.
I černé kotě, které tlapkou
pohrávalo si se skořápkou,
dívalo se jí po očích.

Když padala již únavou
a večer spát nás odnášela,
tou rukou drsnou od popela
stlala nám měkce pod hlavou.
V hořáku ještě přede plyn
a nad pelestí přechází nám,
podobaje se pavučinám,
velikánský stín maminčin.

Dnes už tak šťastně neusínám.

(Tento text byl zkopírován ze serveru: http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/jaroslav-seifert/vecerni-pisen-maminka.html#ixzz3tzxoIHxM ¨)

Tak tedy pokud chceme to nejlepší, pro naše dítě, musíme být spokojená maminka!

Jak to udělat? Začněme od začátku. Třeba tím, že:

• První, co ráno udělám, bude, že půjdu na záchod, i kdyby někdo křičel. Nekompromisně se vyčůrám.
• První zuby, které budu ráno čistit, budou ty moje.
• První vlasy, které ráno učešu, budou ty moje.
• Jakmile mi zakručí v břiše, najím se.
• Hned ráno se obleču. Navíc do něčeho, co mi sluší a v čem se cítím dobře.

Můžete pokračovat dál, udělat si vlastní seznam, podle toho, co je pro vás aktuální. Nabízím vám zde inspiraci, moje vlastní úkoly. Moc dobře tohle znám. Zažívala jsem to denně. Místo toho, abych se najedla, jedla jsem za chůze, ani jsem nevěděla co. Anebo jsem se místo toho napila. Když na to přišlo, zuby jsem si čistila až večer a učesala se zítra. Chtělo se mi sice na záchod, ale nejdřív jsem šla dodělat snídani a budit děti do školky.

Odbudu sama sebe, abych tím získala čas.

Na jednu stranu pochopitelné a snad trochu i logické. Jako matky máme málo času. A snažíme se ho šetřit na sobě. Protože se to zdá být nejjednodušší cesta.  Ale je to zároveň cesta k vyčerpání.

Namítnete, že ale vaše dítě potřebuje jíst, když má hlad, anebo že ten čas opravdu nemáte. Udělejte si jej, neberte ho sobě. Vezměte ho něčemu jinému. A vašemu dítěti můžete tohle klidně vysvětlit. Děti to pochopí. Anebo prostě chvíli počkají. Je to pro jejich dobro.

Zrovna včera jsem se šla vykoupat a cestou do koupelny jsem měla velké nutkání to odložit a jít nejdřív uklidit ten „bordel“. Ale ovládla jsem se, vykoupala a ten úklid jsem pak taky stihla. Bylo mi dobře a tak to šlo jaksi samo.

Když už zvládneme se ráno učesat a začneme jíst u stolu, v klidu, aniž bychom u toho žehlily, můžeme postoupit na další level.

Alespoň jednou týdně si zařiďte 3 hodiny, které využijete jen pro sebe! Je to osvěžující. Děláte to také pro své děti!! Aby měly spokojenou maminku. Ne, že ty tři hodiny věnujete mytí oken nebo podlahy:) V klidu se zamyslete, co byste teď dělaly, kdyby na vás nečekala žádná práce a měly jste tři hodiny jen pro sebe. Co byste udělaly? A přesně to jděte udělat.

Výčitky nejsou na místě!

Rozhodně netvrdím, že se o děti nemáme starat.

Máme, máme, máme! Nenabádám tady k tomu, abyste daly dítě někam na hlídání, skoro jej neviděly a staraly se jen o sebe.

Jen vás vyzývám k tomu, abyste trochu přehodnotily vztah sama k sobě, věnovaly si péči a čas. Docela málo stačí a dějí se zázraky.

Když moje děti měly jedna rok a druhá tři a půl, měla jsem je obě nonstop doma, nepřetržitě jsme byly spolu. Přihlásila jsem se tehdy na kurz, který trval rok a půl. Znamenalo to jednou za měsíc jeden víkend jen pro mě, bez jakýchkoliv rodinných povinností. K tomu jsem začala jednou týdně chodit večer tancovat a zařídila si jednou týdně 3 hodiny hlídání, kdy jsem vyrazila pryč z domu. To byly lázně!!!

V tu chvíli jsem začala zase žít. Začalo mě to s dětmi bavit. Začal mě zase bavit život.

A dětem to určitě neuškodilo. Naopak, čas, kdy byly spolu jen se svým tátou, ten jejich vztahu jednoznačně prospěl. A já jsem se jim začala věnovat s radostí a lehkostí.

Například teď. Měla jsem ten článek v hlavě a potřebovala jsem ho dát na papír. Kristince jsem vysvětlila, že mě slova v hlavě tlačí a musí ven, poprosila jsem ji, aby počkala, že se jí budu věnovat hned, jak to dopíšu. A ona počkala, občas mi něco řekla, ale nechala mě to napsat až do konce.

A teď jdu za ní, budu s ní, dám jí stoprocentní pozornost a nebudu si u toho v duchu formulovat věty článku, který potřebuji napsat, protože jsem ho už napsala. A nebudu podrážděná.

S malými miminky je mnohem náročnější nezapomenout na sebe.

Pokud čtete tento článek a máte novorozené miminko, tak ho berte trochu s rezervou. Každopádně, vaše miminko neutrpí žádnou škodu, když si skočíte do koupelny, anebo se najíte.

Jděte k němu, podívejte se mu zblízka do očí a řekněte mu třeba: „Miluji Tě a teď se potřebuji najíst, abych měla pro tebe dost mlíčka. Tak mi teď dej, prosím, chvíli času.“ A udělejte si snídani. Také můžete jít cvičit někam, kde jsou miminka s sebou vítána. Pečujte o sebe.

Je dobré hledat různé cesty a způsoby, takové, aby vyhovovaly dětem i vám. A ještě jednou Vás prosím, abyste na sebe nezapomínaly. Žijete svůj život a ne život vašich dětí. Pokud se zanedbáváte, učíte vaše děti, že se nemusí o sebe starat a že je v pořádku se úplně vyčerpat a fungovat z rezerv.

Představte si své děti v rolích rodičů. Dál si představte, jak si přejete, aby se v této roli jednou cítily. Tak. Přesně tak, jak chcete, aby se cítily, musíte se cítit teď vy! Vaše děti se to od vás zrovna teď učí.

Přeji Vám hodně sil a odvahy k překonání výčitek a špatného svědomí, až budete dělat něco pro sebe.

Hodně inspirace a nápadů až budete přemýšlet, co byste vlastně mohly dělat.

Hodně radosti, až to uskutečníte.

Spokojené děti! Spokojeného muže!

A hlavně spokojené Vás, ženy – matky.

S úctou,

Petra Hanelová