Přijměte 7 darů od dnešní situace

V každé nepříjemné situaci se učím ptát: „Co mě tato situace učí? Za co tady můžu být vděčná?“ A vždycky tam něco je.

Tato doba je pro mnohé z nás psychicky náročná. Velká nálož pro naše duševní zdraví – víc než cokoliv. Bez ohledu na to, co se děje, jak moc je to pro nás nebezpečné, prostě bez ohledu na jakákoliv fakta, je tady 7 věcí, které se díky šířící se pandemii viru a strachu můžete naučit a vzít si do dalšího života.

Vykročení z komfortní zóny, které dnešní neběžná situace přináší, nás totiž nutí fungovat trochu jinak, než obvykle. A to je příležitost a brána naší proměny. Protože nám umožňuje a vlastně i nutí vnímat obyčejný život z úplně jiné perspektivy. A změna může vyrůst jen z toho, co prožijeme.

Pojďme se podívat na těch 7 věcí, které můžete právě teď v této situaci získat jako dar pro váš spokojenější a šťastnější život.

1. Brát věci tak, jak jsou

Nebo-li naučte se přijímat to, co se děje tak, jak to je. Jsou věci, které vám nevyhovují a je ve vaší moci je změnit. Změňte je. Pak jsou věci, které se vám hodně nelíbí, ale nemáte na ně vůbec žádný vliv. Třeba když stojíte v zácpě. Nebo to, že teď budete mít děti doma a nevíte, jak dlouho to potrvá. Nebo to, že se tady objevil nějaký virus.

Můžete s tím něco udělat? Nemůžete. Pomůže vyřešit vaši situaci, když budete naštvaní, nebo snad když se budete bát a ve svých myšlenkách situaci vyhodnocovat jako strašnou, hrozivou, ničivou? Vyřeší vaši situaci, když se budete cítit blbě?

Ne. Jediná užitečná věc, kterou v takové situaci můžete udělat, je přijmout ji – prostě to tak je – a adekvátně se v ní zařídit. Přijmout neznamená něco s radostí vítat a radovat se z toho. Znamená to bez hodnocení to brát jako fakt.

Jak dospět k tomuto úhlu pohledu?

• Pro začátek sledujte své myšlenky, které situaci vyhodnocují – dávají ji záporné nebo kladné znaménko.
• Všímejte si, že tyto myšlenky máte.
• Uvědomujte si, že je mít nemusíte a že můžete situaci přijímat neutrálně jako něco, co se děje. Bez hodnocení. Jako když se díváte třeba na bílou krabnici, která je vám úplně ukradená. Tohle pro začátek úplně stačí. Zkuste si to, tady máte tu bílou krabici a hned dvakrát:)

2. Hlídejte si svoji hlavu

Nebo-li naučte se hlídat si své myšlenky a vybírejte si, čemu dáváte pozornost. 

Abyste totiž mohli nehodnotit a přijímat to, co se děje, potřebujete mít vládu nad svými myšlenkami a vybírat si, čemu věnujete pozornost. Tyto dvě věci totiž absolutně ovlivňují to, jak se cítíte a tvoří tak vaši (subjektivní) realitu. Vaše myšlenky a pocity, které jsou na ně nalapené, jsou vlastně takový filtr, přes který se díváte na svět a na to, co se vám děje.

Jak se cítíte, když si přečtete článek o tom, jak se to rychle šíří a kolik zemřelo lidí? Cítíte se pak lépe, nebo se cítíte ohrožení? Cítíte se nepříjemně? Máte strach? Pomůžou vám nějak tyto pocity, abyste lépe zvládli celou situaci? Ne.

Máte zdravý rozum. Nepotřebujete se bát, abyste se chovali racionálně a bezpečně. Naopak. Strašení, které na vás vyskakuje z většiny médií, krmí váš strach a pak se můžete chovat spíš dost neracionálně.

Proto pokud se nechceme třást strachy, je dnes více než kdy jindy potřeba filtrovat, jaké informace k sobě pouštíme. V zájmu našeho duševního zdraví. To neznamená zavírat oči před skutečností. Zjistěte si informace, pokud cítíte, že to potřebujete, ale neležte v tom od rána do večera. Nečtěte katastrofické scénáře, ani komentáře a diskuze, nepovídejte si o tom s lidmi, kteří šíří strach. Nepřemýšlejte o tom pořád. Nesledujte to víc, než nezbytně potřebujete pro své bezpěčí a fungování.

Tohle je něco, co je fajn si odnést i do dalších dnů, až to celé opadne. Vybírat si, čím chci krmit svou mysl, podle toho, jak se chci cítit. Tohle je super trenažér.

Jak to udělat?

• Platí to, co v minulém bodě. Sledujte své myšlenky.
• Pozorujte v každodenním životě, co s vámi dělají různé informace.
• Vnímejte, jak vaše myšlenky ovlivňují to, jak se cítíte.
• Možná teď nevíte, co si pod tím představit, anebo netušíte, jak to máte provést. Tak si začněte všímat toho, že se cítíte divně a zvykněte si hned najít, vzpomenout si, na co jste před chvílí mysleli.
• Po čase to budete vnímat lépe a lépe a nebudete muset moc hledat, budete hned vědět, která myšlenka to byla. Po dalším čase s tím budete vědomě pracovat a nenecháte své myšlenky dělat vám v životě paseku. Začnete si je vybírat.

3. Pracujte se svým strachem

Kromě toho, že budete přijímat to, co se děje jako fakt a budete si vybírat, co si pustíte do své mysli, případně si budete uvědomovat „toxické“ myšlenky a budete je sledovat s odstupem, je právě teď dobré naučit se vyrovnávat se strachem a neustále se vracet k sobě. Nenechat se vykolejit.

Tato doba nás učí, že pokud nevezmeme svůj vnitřní svět do svých rukou, nikdo jiný nás nezachrání od toho, abychom se třeba nezbláznili strachy. Teď je ten nejlepší čas postarat se o to, jak se my sami budeme cítit uvnitř. Můžeme se cítit klidní, i když to okolo nás burácí. Pokud jste to dosud neuměli, máte teď skvělou příležitost k tréninku.

Je na místě začít meditovat a vyšlapat ve svém mozku nové cestičky, vedoucí k hlubokému vnitřnímu klidu.

Jak na to?

• Jakmile pocítíte strach, dýchejte zhluboka.
• Nadechujte lásku a vděčnost a vydechujte napětí.
• Meditujte. Pokud jste to dosud nedělali, začněte. Třeba tak, že si v klidu sednete a budete se postupně soustředit na jednotlivé části svého těla, od chodidel až po hlavu. Další způsoby si k vám najdou cestu, pokud se jim otevřete.
• Vzpomeňte si na to, že jste. Uvědomte si, co právě vidíte, slyšíte, cítíte nosem a hmatem.
• Kdykoliv ucítíte strach, nebo paniku, zastavte se. Vzpomeňte si na to, jak jste se někdy v životě cítili v bezpečí. Vžijte se do toho pocitu. Nebo si představte, jaké to je. Jak se to cítí, když jste v bezpečí? Buďte v tom pocitu a zhluboka dýchejte. Jediná realita je váš vnitřní pocit.

4. Důvěřujte životu

Naučte se důvěřovat životu a vyššímu smyslu. 

Budoucnost je iluze. Nikdy nevíme, co přijde a tak je fajn nesnažit se mít všechno naplánované a pod kontrolou a dávat prostor plynutí a improvizaci. Teď zrovna to můžeme pociťovat na vlastní kůži víc, než kdy jindy. Tento prožitek je k nezaplacení. Je dobré zaintegorovat ho do svého systému – nechat si ho až to všechno poleví, abychom se nevrátili do své iluze neotřesitelných kulis našich životů.

Ale ne proto, abychom se báli toho, co přijde, ale spíš abychom nelpěli na tom, co bude. Dělali si základní plány a při tom věděli, že to může být úplně jinak. Vede nás to k pružnosti. K tomu, abychom nespali ve svých zasmrádlých stereotypech. Naučili se důvěřovat životu a tomu, že všechno, co se děje, má hlubší smysl. I když nám to z naší perspektivy smysl nedává. Jenže my moc daleko nedohlédneme.

Nic se neděje náhodou. Stejně, jako se při naší individuání transformaci potkáváme s různými tématy, abychom mohli růst, věřím, že s tím, co se teď děje, vychází na povrch nejrůznější témata z hloubky kolektivního podvědomí, abychom se mohli jako společnost transforovat. Je potřeba si sáhnout na dno, aby bylo od čeho se odrazit. Je potřeba s tím polem pořádně zatřást, aby se začalo konečně měnit. Držme si palce a důvěřujme. Ono nám nakonec ani nic jiného nezbývá, že:)

5. Život je teď a vy jste OK.

Tato doba je ideální pro lepší uvědomění a hlavně procítění toho, že nemá smysl pořád někam běžet a říkat si, že až budeme takoví a takoví, nebo teprve až dosáhneme toho a toho, pak teprve si oddechneme. Nebo pak teprve začneme žít, pak teprve budeme ok. Je totiž možné, že tam nikdy nedojdeme. Třeba proto, že na to nebudeme mít dost času, že to prostě nestihneme.

Toto určitě víte, už jste  to slyšeli mnohokrát, že žít je potřeba teď. Jenže dokud to víte jenom hlavou, nepodaří se vám to zaintegrovat. Potřebujete to cítit. Panika, co tady teď vystrkuje růžky, která s sebou nese podprahově existenciální strachy, nám může pomoci toto dokonale procítit: „Na co čekáš? Život je teď. Pokud pořád půjdeš za vidinou něčeho, co má teprve přijít, jednou zemřeš, aniž bys tam došel.“

Víte proč? Protože pokud máte v sobě program: „Začnu naplno žít hned, jak dosáhnu toho a toho, až budu taková a taková…“ tak i kdybyste žili 150 let, tak kdykoliv někam dojdete, neužijete si to, protože vám ten program přihraje další metu, které potřebujete dosáhnout. Takže pryč s tímto programem. Žijte svůj život naplno a užívejte si ho už teď.

Jak to udělat?

• Začněte tím, že si budete všímat těch jemných záchvěvů – kdy vám hlavou projede: „Až jednou bude to a to, tak to a to“ a odchytněte je.
• Uvědomte si v tu chvíli, že už teď jste v pořádku. Vy i váš život. A řekněte si třeba: „Už teď jsem v pořádku.“

6. Žijte v přítomnosti

Tímto bodem úplně přímo navazujeme na předchozí. Dávám ho takto zvlášť, i když by se dal k předchozímu přilepit. Je ale tak důležitý, že si zaslouží svoji vlastní odrážku. Žít v přítomnosti není klišé, ale jediná možnost. 

Je potřeba žít v přítomnosti a vážit si každé chvíle, protože to je to jediné, co ve skutečnosti máme. Minulost už byla a budoucnost ještě není. Pojďte si vážit obyčejných každodenních chvil se svými blízkými. Vážit si každého stromu u cesty, na kterém spočine náš zrak. Každého nádechu, každého probuzení. Uvědomujte si, co všechno už teď máme a buďte za to vděční. Nic z toho není samozřejmost a nic z toho tady už za 5 minut nemusí být.

A pokud se ptáte, jak na to, přátelé, odpovědí vám budiž poslední odrážka. Protože právě ta nám pomáhá vážit si sebeobyčejnějších věcí. Pomíjivost, neboli smrt.

7. Přijměte do života smrt

Je potřeba přijmout do života smrt. To znamená přestat ji vytěsňovat, dělat, že není a uvědomovat si, že jsme tady na chvíli. Ne proto, abychom se jí snad báli. Strach ze smrti nám tady teď tryská ze všech koutů. Jenže bát se smrti nemá žádný smysl…už proto, že je nevyhnutelná, ale hlavně proto, že smrt přináší úlevu a je to brána domů.

Pokud si budeme v každé chvíli uvědomovat pomíjivost toho všeho a že jsme tu jen na chvíli, přivede nás to k tomu, abychom žili co nejvíc v souladu se sebou a se životem a vážili si každého okamžiku, který máme. Právě vědomí naší smrtelnosti nás přímo nutí žít v přítomnosti a vážit si toho, co máme teď. Vnímat život tady jako příležitost. Jinak to totiž nemá smysl a ze života je přežívání, nebo krysí závod.

Tohle uvědomění je požehnání a je to jedna z hlavních věcí, které nám jako společnosti může přinést to, co se právě teď děje. Pokoru a úctu k životu prostřednictvím znovupřijetí smrti do života.

Děkuju.
Petra H.