Cesta k dětem - cesta k sobě / Petra Hanelová

Štítek: respektovat a být respektován

Podívej, jak je maminka kvůli tobě smutná

Dítě dělá opakovaně blbosti u jídla a rozbije misku. Vytočí vás to. Víte, že nemáte dítě obviňovat. Tedy nemáte mu říkat: “Jsem naštvaná, protože jsi rozbil tu misku!” Aby němělo pocit viny a necítilo se odmítané. Jenže vy ale kvůli tomu naštvaní jste. Máte snad dělat, že ne? Čtěte dál pozorně a budete mít jasno....

děti ve vlaku

Blbej les, blbej výlet, blbý boty!

Blbej les, blbej výlet, blbý boty! Vyrazili jste na výlet. V lese to voní, ptáci zpívají, slunce svítí, větřík pofukuje. Konečně jdete, pěkně po lesní cestě. Kráčí se vám celkem lehce. Úplná idylka…by to byla. Až na to neusálé bzučení. “Mami, mě bolí nožičky. Blbej výlet, blbej les, blbý boty. Já nechci na žádnej vejlet....

Křičíte na dítě. No a co?

Znáte ten pocit viny, když ublížíte vlastnímu dítěti? Tíží vás to a nechcete se ani vidět. Přehráváte si, jak moc jste mu ublížili a konstruujete, jak jste jej asi poznamenali. Topíte se v tom, jak jste hrozní. Cítíte beznaděj, protože víte, že i když nechcete, stane se to znova. Znáte to? Asi každá matka to zná...