Vánoce za dveřmi a vy nestíháte?

Jak jste na tom? Máte napečeno, dárky pěkně pohromadě, vánoční výzdoba vás obklopuje v naklizeném bytě a užíváte si klidu? Nebo se vám z té otázky zvednul žaludek, protože nestíháte? Jestli ano, čtěte dál, protože se vám uleví.

Načapala jsem sama sebe při tom, jak na sebe tlačím, že už bychom doma s holkama měly udělat nějakou vánoční výzdobu. Výbornej příklad pro rozkrytí absurdity toho, kdy na sebe vytváříme jakýkoliv nátlak.
Stačí si odpovědět na pár otázek:

• Chce se mi do toho? Mám na to chuť a inspiraci? Mám v tom teď zrovna flow? Odpověď zní: „Ne.“
• Proč bych to „měla těď udělat“? „No proto, abychom měly vánoční náladu a protože se to tak prostě dělá.“ Nějaký jiný důvod? „Ne.“
• Takže to znamená, že teď na sebe vyvineme pořádnej tlak, abychom pak měly sváteční náladu?

Tohle je ta absurdita.

Tak často na sebe tlačíme,

• jen proto, že máme nějakou představu o tom, jak by něco mělo být, nebo proběhnout (třeba o tom, jak to má na Vánoce doma vypadat, ať se děje, co se děje),
• protože se to tak obvykle dělá, tzn. že existuje jakési společenské kolektivní očekávání, co by měl člověk třeba o Vánocích dělat a když to nedělá, má špatný pocit.

Víte, co se skrývá v hloubce pod tímto špatným pocitem? No, samozřejmě, pocit viny. Protože děláme něco nepřijatelného, něco, co se nedělá. V tomto případě neděláme něco, co se dělat má. Ale to je totéž. Nesplňujeme společenské očekávání. Pocit viny nikdo nechce. Je to pocit, kdy se cítíme odmítnutí, nepřijatelní a nepřijatí, nemilovaní a tak na sebe tlačíme, abychom hlavně byli takoví, jací máme podle nějakých vnějších měřítek být.

Za každým tlakem, který na sebe vytváříme, je něco takového. Schválně:

ÚKOL č.1

v příštích dnech sledujte, v jakých situacích na sebe tlačíte – že něco ještě nemáte, že byste něco už měli udělat, apod. Podívejte se na to, co je za tím vaším tlakem. Proč to vlastně máte udělat?

Neodkládejte, ale ani se do ničeho nenuťte

Vytváření tlaku na sebe má kromě toho, že se snažíme odpovídat nějaké představě, ještě jednu rovinu. Nutíme se tím totiž do věcí, které jsou úplně mimo naše flow. (Znáte ten proud, kdy se vám najednou hodně do něčeho chce, krásně vám to odsýpá a za chvíli máte hotovo. Jakoby vám to šlo úplně samo. To je flow.)

Nemá cenu dělat něco, k čemu nás to vyloženě nepouští. Pokud cítíme, že něco vlastně vůbec dělat nechceme, ale nutíme se do toho z pochybných důvodů, je dobré to přehodnotit.

Na druhou stranu, určitě je potřeba věci zbytečně a donekonečna neodkládat. Ony pak někde vzadu tlačí a odevšad na vás volají – tak už mě udělej, tak už mě vyřiď, dokonči. Pak je fajn je udělat okamžitě, abyste si tím právě své životní flow nebrzdili. Nemůže vám to proudit, když tam máte překážku v podobě nepříjemnosti, kterou odkládáte. To určitě znáte sami dobře. Takže: 

ÚKOL č. 2:

Udělejte dnes 1 věc, kterou dlouho odkládáte. Uvidíte, jak se vám uleví.

Pojďme ale ještě zpět k těm věcem, do kterých se jenom nutíme. Ale ne proto, že bychom je už nechtěli odkládat. Ale protože si je úplně zbytečně nadiktujeme jako nutnost. Když už se k nim přinutíme, nevíme, kudy se do nich pustit. Absolutně nám nejdou od ruky, trápíme se u toho a výsledek nás netěší. Protože jsme do toho šli na sílu. Znáte to?

Už asi měsíc jsem chtěla po Kristi, aby si udělala pořádek na komodě. Vždycky u toho stála půl hodiny, něco tam uklidila, byla z toho úplně hotová a vypadalo to, že to prostě nepůjde. Už to uklízela asi 10krát a pořád to nebylo.

Předevčírem ve 22 hodin, když už měla jít spát, mi najednou říká: „Mami, já si chci teď uklidit tu komodu. Zítra už se mi zase nebude chtít.“
No, byla sobota, tak co…Za hodinu to měla úplně uklizený. Protože v tom měla najednou to flow. Chtělo se jí, tak jí to odsýpalo.

Není to lenost

Někteří z vás možná namítnou, že v životě nemůžeme dělat jen to, co nás baví, anebo čekat na to, až se nám bude chtít. No, jak se to vezme.

Určitě se nemusíme nutit do věcí jen proto, že „by se měli dělat.“ Na tom se snad shodneme. Ale co s tím, co udělat „opravdu musíte“?

Nesouhlasím s tím, že je potřeba občas věci překousnout a dělat je i s odporem. Podle mě je potřeba ten odpor rozpouštět a ty věci dělat prostě jinak. K celému životu přistoupit jinak.

Tady je fajn si uvědomit, že máme v sobě spoustu podvědomých programů a přesvědčení o tom, jak to v životě chodí. A právě v důsledku těchto přesvědčení často považujeme flow za zábavu a dělání věcí ve flow za lenost a ulehčování si života. Schválně, mrkněte, jestli něco z toho není váš program:

• V životě prostě musíš dělat i to, co tě nebaví.
• Když jde něco snadno, tak to má menší hodnotu, protože ses nemusel snažit.
• Nejdřív povinnosti, potom zábava.
• Co označím za „povinnost,“ to mě pak nemůže nikdy bavit.
• Práce tě buď baví, anebo ti přináší peníze. Obojí naráz nejde.
• Radost, spokojenost, lásku si musíš zasloužit.
• Život je boj. Život je dřina.
• Je normální v životě trpět.
• Je potřeba trpět, jinak pořádně nevíme, co je život.
• Nic není zadarmo.
• Je potřeba zatnout zuby a máknout a dělat věci, které nás nebaví, abychom v životě něčeho dosáhli.
• Kdo jde životem lehkce, tak je flákač, nebo neví, co je život.

Fuj, to stačí. Jak jsem to psala, říkala jsem si, že bych to tady snad ani psát neměla, protože co je psáno…Ale nakonec to tu nechám, ale ne proto, aby se tato přesvědčení upěvňovala, ale proto, abyste je u sebe mohli objevit a změnit, pokud budete chtít.

Možná se vám moc nelíbí představa, že ten výčet jsou jen škodlivé programy a ne zákonitosti života. Přece, kdyby všichni dělali jen to, co je baví, kdo by tady pracoval?

Jenže to je staré nazírání na svět skrz právě tyto programy. Takto funguje starý svět. Flow ale neznamená zábava. Znamená to proud, ve kterém nám jdou věci lehce a s radostí, případně procházíme-li něčím nepříjemným, chápeme vyšší smysl toho, co se nám děje. (Ještě se k tomu vrátíme za pár řádků.)

Ovšem, pokud jsme ve flow a věci nám jdou lehce a s radostí, jsme samozřejmě absolutně v rozporu s výše zmíněnými přesvědčeními. Takže pokud chcete žít s lehkostí a radostí, na prvním místě potřebujete změnit své programy a přesvědčení, která vám v tom brání. Tak schválně:

ÚKOL č. 3

1. Podívejte se na výše uvedená přesvědčení. Najděte, která se týkají vás, popřípadě najděte v sobě další.
2. Uvědomte si, jak jsou tato přesvědčení v rozporu s lehkostí a radostí.
3. Zamyslete se nad tím, odkud je máte a rozhodněte se, jestli si je chcete ponechat, nebo je změnit.
4. Pokud se rozhodnete pro změnu, naforumulte si nová přesvědčení. Někam si je napište a hlavně si to hlídejte. Kdykoliv budete „myslet, podle starého přesvědčení“ uvědomte si to a pokud to půjde, zachovejte se podle toho nového. I když tam budete cítit tlak a bude vás to nutit, udělat to po starém. Udělejte to po novém. Tím to časem převrátíte.

Jak se dostat do životního flow?

Flow je stav, který vyžaduje naši plnou přítmonost, tady a teď. Já vím, často omílaná fráze. Jenže bohužel, bez toho to nepůjde. Co to znamená? Znamená to v každé chvíli si uvědomovat, co se děje uvnitř mě a na základě toho být a jednat.

1. Nebo-li jsme všímaví a reagujeme na své vnitřní impulzy. To konkrétně znamená:
2. učíme se rozeznávat, kdy tyto impulzy pramení z našeho vnitřního vedení a z hloubky a máme je tedy přímo následovat,
3. všímat si, že jsme určitý impulz z nějakého důvodu ignorovali, nebo potlačili a ještě ho chytit a následovat,
4. a naopak rozlišovat, kdy tyto impulzy k nějakému jednání vycházejí ze strachu, nebo různých programů či přesvědčení, a kde je tedy potřeba NEnásledovat ten určitý impulz – udělej to, nebo nedělej to – ale vzít ho jako impulz ke změně těchto strachů, programů, nebo přesvědčení.

Tímhle se dostáváme do stavu, kdy jednáme a jsme v souladu se svojí duší a s tím, co nám život právě přináší. Dostáváme se do flow, kdy nám to jde lehce, protože jsme přesně tam, kde nás život chce mít. Když si všimnu, že teď chci udělat něco ze strachu a zároveň jsem otevřená si svůj strach zpracovat, život mi okamžitě přihraje situaci, ve které to můžu udělat.

Tohle je flow. Žádná zábava a vyhýbání se tomu, do čeho se mi nechce. Je to následování života v celé jeho šíři, přijímání výzev a umění rozlišovat, odkud se berou jednotlivé myšlenky a pocity a pracovat s nimi.

Tím, že máme v sobě spoustu programů, které je potřeba změnit a zranění, která potřebujeme uzdravit, občas se pohrabeme i v nějakém bahýnku, sáhneme si na dno, potkáme se se svými stíny. Ale procházíme tím s jistotou, že jdeme správně a s důvěrou, že to má vyšší smysl. To nám dodává i v těch nejhorších situacích jakousi lehkost a vnitřní radost.

Takže je úplně bezpředmětné tady řešit, jestli někdo musí, nebo nemusí do práce. Pokud jste v životním flow, následujete ho – a že to chce občas odvahu! přinese vás to v tu nejsprávnější dobu přesně tam, kde máte být.

A co se týče těch „malých“nepříjemností“. Pokud jsme fakt v přítomnosti a vnímáme své vnitřní impulzy, tak nám právě přinesou flow, ten motor, i do věcí, do kterých se nám normálně moc nechce. 

Stejně jako Kristi, když si vyklidila komodu. Jen je potřeba být ve střehu a ty impulzy k naskočení do proudu využívat. Pak stihnete úplně všechno a budete plní energie.

Je to vlastně o tom, začít fungovat jinak než jsme zvyklí. Tedy ne z mysli, plánování a neustálé kontroly nad vším, ale z napojení na sebe, své vedení a intuici.

Ať se vám to daří, pokud to chcete:)
Petra