[video seriál] KDO PLÁČE, TEN JEDE! vol.1

Příroda nám nadělila emoce. K čemu?

Představte si, že jste dostali od Ježíška auto, ale není kolem vás nikdo, kdo by vás naučil řídit. Nikdo to neumí, nikdo autem nejezdí, všichni mají svá auta schovaná v garážích. Proto vás od ježdění také zrazují: „hele, nesedej za ten volant, zabiješ sebe, nebo někoho dalšího, strč auto do garáže, jako každej slušnej člověk!“

A vy se začnete ptát: „proč jsou lidem nadělována auta? K čemu? Na co je ustájené auto v garáži? Je to jen taková hříčka? Všechny ty garáže plné plechu zabírající nám místo? Omyl přírody?“

Na tuto otázku nikdo nezná odpověď, ani ji nehledá. Vám to stále vrtá hlavou a tak nezbývá než se nad tím zamyslet z jiné strany. „Zřejmě je někde nějaká chyba. Možná nám ta auta mají být k užitku, a my jsme to jen nepochopili?“

Stejné je to s některými emocemi. „Hele, ty slzy si schovej, jako každej pořádnej člověk: Smutek někam zastrč, ať jím někoho nepostrašíš, je to nebezpečné.“ A tak se nám tady hromadí v našich tělech emoce, když se nám derou do očí slzy, rychle je zamrkáme zpět, když jsme smutní, okolí je z toho nervózní a tak jsme raději rádoby veselí.

Proč nám nadělila příroda emoce? K čemu jsou nám poukládané v našich tělech? Nač jsou nám vysušené slzy, které už už byly na krajíčku? Nebylo by to jednodušší bez nich? Omyl přírody? Nezbývá než se nad tím zamyslet z jiné strany. Zřejmě je někde nějaká chyba. Možná nám příroda nadělila slzy a smutek, aby nám byly k užitku a my jsme to nepochopili?

Přesně tak. Nejde o to emoce potlačovat. Ale umět je vyjadřovat tak, abychom nezraňovali ani sebe, ani nikoho dalšího. Pak se stávají katalyzátorem našeho žití.

Pusťte si teď první pětiminutovku mini kurzu KDO PLÁČE, TEN JEDE. Jeho cílem je, aby vás pláč a křik vašeho dítěte i váš přestaly zlobit, a začaly vám sloužit. Schválně,

Měli jste někdy chuť umlčet své dítě,
když pláče, nebo křičí? Třeba láskyplně?

1. díl se jmenuje Emoce JO!

Tak tedy nezapomínejte. Když se vám derou slzy do očí, máte tři možnosti.

1. Pokud jste v bezpečí, s někým, s kým si to můžete dovolit, vyplakejte se.
2. Odejděte hned někam do ústraní a vypusťte emoci v soukromí.
3. Pokud nemůžete emoci vypustit, představte si, že ji soustředíte ve svých rukách a strčte si ji do kapsy. Jakmile budete sami, emoci s kapsy vytáhněte, znovu si přehrajte situaci, ve které se emoce objevila a vypusťte ji.

Nejde o to, se ve smutku vyžívat a „rochnit se“ v něm. Jen ho prožít a pustit.

KDO PLÁČE, TEN JEDE je 6 dílný mini videokurz, který najdete každých 14 dní tady na mém blogu.

Každým dílem se přiblížíme k tomu, abychom se naučili pracovat s emocemi, budeme postupovat od sebe (od rodičů) k dětem. Každý díl vám přinese prožitkový domácí úkol. Je to jen na vás.

Jediné, co nás opravdu učí, je prožitek. Pokud budete úkoly dělat, vaše prožitky vás posunou o kus dál ve vnímání, prožívání a přístupu k emocím. Pokud budete jen sledovat, odnesete si alespoň informace.

Dnešní úkoly jsou dva.

1. Zajistěte si alespoň půlhodinu až hodinu, kdy nebudete rušeni.
   *Vzpomeňte si na situaci, kdy se vám draly slzy do očí a vy jste je silou zastavili.
   *Přehrajte si ji, vžijte se do ní, vyvolejte si znova onu emoci a vypusťte ji. Prožijte a pusťte.
   *Tento úkol je k tomu, abyste si to vyzkoušeli – jak můžete emoce v klidu domova pouštět. Tímto způsobem můžete také vyčistit různé staré vracející se vzpomínky plné potlačených emocí.
2. Průběžně sledujte, jak pracujete s kterými emocemi.
   *Lidé si často neuvědomují, že jsou  zrovna v nějaké emoci, pokud s nimi přímo necloumá. Abychom s emocemi mohli pracovat, musíme si jich být vědomi. Uvědomovat si také to, co s námi které emoce dělají a jak na ně reagujeme. Pak můžeme teprve něco měnit – když víme, co chceme měnit a jak to má vypadat po změně.

Přeji vám hodně štěstí, na viděnou za 14 dní a dovolte si plakat!

🙂 Petra Hanelová