Váš život je takový, jaký ho chcete mít

Ne snad, že byste si snad přáli prožívat utrpení a nepříjemnosti. Jde o to, že pokud nežijete vědomě a váš život se neodvíjí na základě vašich vědomých rozhodutí, řídí se vašimi podvědomými programy. Tyto programy jste si během života vytvořili nevědomě a automaticky jednáte podle nich. Jaké jsou vaše programy, takový je váš život.

Není lehké se jen tak lusknutím prstu spojit se svým podvědomím a vidět do něj. Naštěstí existují různá zrcadla, díky kterým do svého podvědomí nahlédneme spolehlivě. Jedním z těchto zrcadel jsou naše slova.

Jakmile tvrdíte, že „něco nějak máte“, nebo že: „pokaždé, když uděláte to, stane se potom vždycky tamto“, tak právě formulujete svůj podvědomý program. Něco, podle čeho jedete, aniž byste chtěli. Přímo před očima tak máte klec, do které se sami zavíráte.

Klec, do které se sami zavíráte

Dám vám konkrétní příklady:

• „Vždycky, když jedu klimatizovaným vlakem, za chvíli mě začne škrábat v krku.“
• „Když si dám po 15 hodině kafe, tak pak v noci neusnu.“
• „Vždycky, když to nejvíc potřebuju, tak nemám kde zaparkovat.“
• „Jakmile od určitého věku něco začne bolet, už se toho člověk nezbaví.“
• „Vždycky, když se cítím dobře, něco se stane.“
• „Když mi bude zima, onemocním.“

Když si něco takového myslíte, věříte tomu a nahlas to opakujete jako afirmace, tak to jednak neustále upevňujete a v podstatě vysíláte svému podvědomí i celému vesmíru, že to tak chcete. Že to tak má být. A pak se to podle toho děje. Není tam žádný prostor pro změnu. Prostě to tak je a vždycky bude.

Možná namítnete, že jste to vypozorovali a jen popisujete, jak to je. Jenže ono to tak je proto, že jste někde na začátku uvěřili tomu, že to tak musí být vždy. Vytvořili jste si program, podle kterého žijete.

Jak se to stane?

1. Buď jste program přejali během dětství a dospívání od nějaké vaší autority, která trpěla stejným programem (buď od těch, co vás vychovávali, nebo od někoho, ke komu jste vzhlíželi).
2. Nebo jste to mnohokrát slyšeli od různých lidí. Něco se říká a bere se to jako fakt. Přijali jste za svůj nějaký kolektivní program.
3. Anebo jste si ho vytvořili po tom, co se vám něco dvakrát stalo a vy jste špatně vyhodnotili, proč se vám to stalo, nebo to vaše mysl vyhodnotila tak, že když se vám něco dvakrát stalo, stane se vám to vždy. To všechno jsou jemné procesy probíhající především v podvědomí.

Představte si třeba tohle: Měli jste nějaké nepříjemné setkání, kdy se vám nepodařilo za sebe postavit, a neřekli jste něco, co jste „měli“ nebo potřebovali říct. Takže vám to uvízlo v krku. Jedete domů. Nastoupíte do vlaku, začnete se uvolňovat, myslíte na ten nepříjemný rozhovor…a začne vás v tom krku škrábat. Škrábou vás v něm ta nevyřčená slova.

A vy si říkáte: „Sakra, co to je?“ Během chvilky má pro vás vaše mysl skvělé řešení: „Aha, to bude tou klimatizací. Nejmíň stokrát jste totiž slyšeli, že z klimatizace někoho bolelo v krku. Takže je to pravda! Odteďka si musíte dávat pozor. Protože, když jedete klimatizovaným vlakem, za chvíli vás začne škrábat v krku.“

Anebo vám může úplně stačit, že jste to o té klimošce mnohokrát slyšeli a postupem času a opakování, jste to přijali za své. Nasáli jste kolektivní program.

Spousta lidí například věří tomu, že když je jim zima, onemocní. Je to něco, co je bráno málem jako obecná pravda. Spousta lidí o tom proto ani nezapochybuje. Pak o tom nepochybují ani jejich děti. Všem je to jasné. Jakmile je jim zima, musí onemocnět.

Když jsem chodila do školy, několik zim za sebou jsme s kamarády prodávali vánoční stromky. Směny trvaly 12 hodin a pamatuju si, že jednu zimu bylo fakt zima a místy bylo přes den – 16°C. Na to se samozřejmě nedalo dostatečně obléct, takže nám byla 12 hodin vkuse zima. Ale bavilo nás to, byla to sranda. No a já jsem nikdy neměla ani rýmu. Protože vím, že zima mi neublíží. A to je můj program, který mi dobře slouží.

Jak to funguje?

Jakmile něčemu věříte, přijímáte to jako fakt. Jako neměnný řád věcí. Jakmile „víte“, že něco se vám vždycky děje tak a tak, tak se vám to pak taky děje. Ale ne z nějakých vnějších, na vás nezávislých příčin. Děje se vám to proto, že se vaše bytí řídí tímto programem.

• Máte to v podvědomí a vaše podvědomí vytváří přesně takové reakce, které pak vedou k vaší naprogramované realitě.
• Vesmír vám přihrává přesně takové situace, jaké potřebujete k realizaci vašich podvědomých programů.
• Vaše tělo vás poslouchá a pokud ví, že z klimatizace máte onemocnět, tak prostě onemocníte. Mysl a přesvědčení mají obrovskou moc.
• Synchronicita vám přihrává s vámi a vašimi programy rezonující osoby, situace, děje.
• Váš život je přesně takový, jaký ho nevědomě chcete mít.

Na první pohled to zní možná šíleně – všechno si způsobujeme sami. Na druhou stranu je to super, protože právě to nám dává možnost změnit to. My sami jsme totiž to jediné, co ve svém životě změnit můžeme.

Zároveň tím, že změníme sebe, změníme i vše okolo sebe.

A to je skvělé. Odpovězte si teď na otázku, jestli vás omezování se různými programy baví a jestli to tak chcete. Pokud to chcete, dál už nečtěte. Pokud to tak ale nechcete, tak to pojďte změnit: Pojďte být vědomými tvůrci svého života, plně za svůj život zodpovědnými, namísto bezvládných obětí, které trpí ve svých životních dramatech. Pojďte tvořit svoji realitu.

Jak změníte své programy

1. Všímejte si toho, kdy tvrdíte, jak se vám něco stává. Jak „vždycky, když uděláte A, tak se stane B.“ Můžete požádat blízkého člověka, aby vás na to vždycky upozornil.
2. Uvědomte si že jde o váš program.
3. Zkoumejte ho a pozorujte. Sledujte, jak často ho vyslovujete nahlas, nebo jak často si ho pomyslíte. Uvědomujte si, že se vám to něco děje právě proto, že jste přesvědčení o tom, že to tak musí být. Můžete se zamyslet nad tím, jak jste k tomuto programu přišli. Kdy jste mu uvěřili.
4. Připusťte si, otevřete se tomu, že to tak nemusí být. Přijměte, že toto je program, který můžete propustit a že můžete fungovat jinak. V tomto bodě si dejte čas. Představte si, jak ten starý program uvolňuje své sevření, ve kterém vás držel jako svěrací kazajka.
5. Zformulujte si nový program. Formulujte ho pozitivně (nepoužívejte zápor). Např. „Vždycky, když jedu vlakem s klimatizací, užívám si ve zdraví příjemné ochlazení a můj krk je čistý.“ Pokud cítíte vnitřní nesouhlas, když si začnete nový program opakovat, říkejte si nejdřív, že se tomu otevíráte. „Otevírám se tomu, že když jedu vlakem s klimatizací,…“
6. Změny přicházejí postupně. Sledujte pořád proces, který okolo změny programu probíhá. Nespěchejte na sebe, nebuďte na sebe naštvaní a neházejte flintu do žita. To, že se váš program změnil, poznáte právě podle vaší reality. Pokud vás ve vlaku stále škrábe v krku, máte v sobě stále ještě starý program. Pracujte s ním dál. Mějte také na paměti, že pokud jste doteď žili v tom, že ze zimy onemocníte, nedoporučuju vám rovnou vyrazit v zimě bez bundy a bez čepice. Pokud stále věříte tomu, že z toho onemocníte, tak fakt onemocníte. Udělejte to, až s tím programem trochu popracujete.

Léčivá síla vědomé pozoronosti

To hlavní, co vede ke každé změně ve vašem vnitřním světě, je vědomá přítomnost – sebeuvědomění – nebo-li všímavost. Což znamená:

• Uvědomuji si, co si myslím a že si to myslím, co cítím, a že to cítím.
• Pozoruji to, tedy jsem s tím v kontaktu (nejlépe bez hodnocení).
• Nejednám automaticky jako nějaký stroj, ale uvědomuji si, že něco dělám a vím proč. Patří sem i třeba to, když třeba ve vzteku křičíte, nejde vám to zastavit, ale u toho si uvědomujete, že se to děje.

Tato vědomá pozornost je sama o sobě transformační a léčivá. Protože jedině takto, v kontaktu se sebou, uslyšíte svou nejhlubší pravdu, která vás dovede k vaší podstatě, k plnému prožívání vašeho potenciálu, k léčení všech zranění, ke změně podvědomých programů. Dovede vás k vašemu šťastnému prožívání.

Pět minut denně pro vaši cestu

A přesně k vědomé pozornosti a k práci s vašimi programy vás dovedou Pětiminutovky, 21 dní, 21 úkolů pro Vaši cestu k sobě. Využijte běžných situací v životě k vašemu rozvoji. Věnujte si čas za pochodu:)

Mějte se fajn a moc se na vás těším v Pětiminutovkách nebo jinde:)
Petra