KDYŽ VAŠE MIMINKO PLÁČE, pamatujte na tyto 4 věci

Promiňte, že to omílám už po několikáté, ale musím. Když jsme byli malí, říkalo se, že když nakrmené a přebalené miminko pláče, sílí si plíce a je potřeba ho nechat, ať to dělá. Nic dalšího totiž nepotřebuje.

Mám v hlavě obraz. Čerstvé miminko, můj o osm let mladší bráška, pláče, křičí, řve, sám v obýváku. Všichni ostatní jsme v kuchyni. Já a můj druhej brácha jsme jediní, kdo ho opravdu slyší. Slyšíme v jeho hlase to zoufalství a srdceryvné volání. Nevěříme pohádce o sílení plic. A tak jdeme za ním sami. Leží tam, v zamřížovaný postýlce. Chytáme se těch šprušlí, tečou nám slzy, pláčeme s ním…

Jsem vděčná za to, že dnes žijeme v jiné době.

Kde děláme chybu?

Tehdy pláč miminka nechával dospělé klidnými. Dnes naproti tomu plačící miminko uvádí své rodiče do totální nejistoty. „Zkusili jsme všechno, pořád pláče.“ V šátku, v náručí, na balónu, za chůze, ve stoje, masáž – nemasáž, dieta matky – nedieta, prostě pořád pláče. „Jsme z toho na nervy. Kde děláme chybu?“

Ano. Víte, proč vaše dítě pláče? Pláče z té vaší totální nejistoty. Přenášíte na něj svůj stres. To je vše. Takže místo toho, abyste hledali, jak uklidníte dítě, najděte nejdřív způsob, jak uklidnit sami sebe🙂

Když miminko pláče, dejte si pauzu.

Matka a miminko jsou spojené nádoby. Jakákoliv nálada, emoce, stres matky se projeví v chování miminka. Jednou jsem zažila několikahodinový pláč asi půlročního dítěte. Jeho matka byla nervózní z podmínek, ve kterých měli spát a nemohla ho uspat. Potřebovala si odskočit na záchod, dala ho na chvíli někomu jinému do náruče a dítě okamžitě usnulo.

Možná namítnete – no jo, ale co když mu něco doopravdy je? To je jednoduché. Když mu něco bude, spíš mu pomůžete, když budete klidní, než jako uzlíček nervů. Takže co tedy máte dělat, když vám pláče miminko?

Pamatujte na čtyři věci:

1. Zastavte se.

Zastavte všechny katastrofické scénáře a vůbec, stopněte kolotoč svojí mysli. Jestli ji necháte rozjet, nalije do vás koktejl strachu a stresu a vaše miminko bude plakat – ne už z původního popudu, ale kvůli tomu, že jste plní kortizolu nebo adrenalinu, a nepřestane, dokud se neuklidníte.

2. Emoce musí ven.

Miminko pláče. Pokud je přebalené, nakrmené a je u vás v náruči, možná se prostě potřebuje vyplakat. Ne proto, že by si chtělo sílit plíce, ale prostě proto, že není v pohodě a jinak to vyjádřit neumí. Emoce musí ven, tak ho nechte je vyjádřit.  Jen buďte s ním. Chovejte ho, zpívejte mu, konejšete. Věřte tomu, že to je to nejlepší, co pro něj můžete udělat.

Proč miminko pořád pláče?

3. Když se na něj začnete zlobit

Nikdo vám to nepřeje, ale ještě se vám může stát, že během dlouhodobého pláče pocítíte k miminku nevoli. To je v pořádku, nevyčítejte si to. Cítíte to tak. Pokud se na něj zlobíte a není tam nikdo, komu byste ho v té chvíli mohli předat, položte jej v tomto případě do postýlky a na chvíli odejděte. Řekněte mu, že musíte na chvíli odejít uklidnit se, a že se vrátíte. Pak se vrátíte. Je to v pořádku. Nic lepšího v tu chvíli udělat nemůžete.

Zapamatujte si tady ale prosím jednu důležitou věc:

Vaše zloba vychází z toho, že se snažíte dítě uklidnit a nedaří se vám to.

Pláče naopak čím dál víc. Tady je potřeba se vrátit na začátek. Nesnažte se, aby dítě přestalo plakat. (Docílíte pravého opaku a ještě vás to vytočí). Potřebuje něco vyjádřit, tak mu v tom nebraňte. Jen buďte s  ním. Uklidněte sami sebe. Možná pláče proto, že se na něj zlobíte, anebo proto, že odmítáte jeho emoce.

4. Pojďte se tedy uklidnit.

To je na tom asi to nejtěžší. Takže, jak na to:

1. Vezměte plačící dítě do náruče, můžete s ním třeba chodit. Pokud to tak cítíte, dejte v tu chvíli miminko do náruče partnerovi. (Nebo ho v nejhorším položte do bezpečí.)
2. Dokud jste nervózní – soustřeďte pozornost pouze do svého vnitřního světa:

• Uvědomte si, že vaše děťátko pláče, co to s vámi dělá, a že se chcete uklidnit.
• Nepřemýšlejte, neřešte o nic se nesnažte.
• Dýchejte zhluboka do břicha.
• Uvědomujte si, že pláče dítě, ne vy – je to jeho emoce, nemusíte ji sdílet.
• Pozorujte jen, co se ve vás odehrává.

Tímto způsobem, jen pouhým uvědoměním a pozorováním svého vnitřního světa se uklidníte. Když to napoprvé neklapne, nezlobte se na sebe a dělejte to znova a znova. Opakuji pro jistotu ještě jednou – pokud jste nervózní, nemá smysl, abyste uklidňovali své dítě. Uklidněte nejprve sebe.

Jakmile budete klidní, budete přesně vědět, jaký je další krok.

Žádné další recepty k uklidnění miminka pak už nepotřebujete:) O tom to celé je. Většina „problémů“ které s dětmi máme se vyřeší, jakmile něco změníme sami u sebe. Tak si to teď pojďte přecvaknout v hlavě.

Až bude příště vaše miminko plakat, chovejte ho, konejšete, pokud to zvládnete, ale dokud budete v sobě cítit tlak, odpor, stres, strach, soustřeďte se pouze na pozorování toho, co prožíváte. Tohle je cesta k přítomnému okamžiku. Tohle je cesta, která vás dovede k vám. Cesta, která vás dovede k podpoře vašeho dítěte. Ať se vám na ní daří.

Krásný den! Petra