Nauč se bolestí procházet

Dnešní to bude dost osobní a taky trochu intimní. Já do toho rovnou skočím.

Nikdy dřív jsem neměla menstruační bolesti. Mohla jsem dělat úplně cokoliv, skoro jsem o tom nevěděla. Je to asi rok, co jsem začala vědomě pracovat se svým tělem. Vnímat ho. Naslouchat mu. Cítit ho. Kromě mnohem jednoduššího fungování v realitě mi tahle změna přinesla i to, že když mám svoje dny, tak o tom vím.

Včera ráno jsem se probudila, vstala a za chvíli se začaly ozývat hodně intenzivní křeče. Chtělo se mi zvracet. Cítila jsem všechny klouby a kosti ve své pánvi a uvnitř jako by mě to stahovalo a zároveň trhalo na kusy. Musela jsem si znova lehnout. Takovou bolest jsem necítila ani u porodu. Hustý.

• Nejdřív jsem dýchala. Nádech do pánve, s výdechem uvolnit. A znova a znova. Pak jsem šla do ní. Úplně dovnitř té bolesti. Přestala se ji snažit uvolnit a uvolnila se do ní. Splynula jsem s ní.
• Uvědomila jsem si, že jsem si přece dala záměr cítit svoje tělo. Právě se to děje. A taky to, že ženská pánev je plná uložených a potlačených emocí. A jenom jsem si řekla, že to je super, že se právě teď ta stará a uložená bolest ze mě uvolňuje. Přišla vlna smutku. Prošla a byla pryč.
• Najednou jsem cítila své předkyně. Ženy v mém rodě, které tu byly přede mnou. Jejich bolesti, trápení, často nejspíš nevyřčená a neuvědomovaná. Představila jsem si, jak právě teď skrz moje tělo odchází bolest úplně ze všech úrovní. Hluboké léčení.

Ten den jsme měly v plánu udělat si s Kristi výlet do Prahy. Těšily jsme se. V tomhle stavu nedojdu ani do kuchyně. Tak co? Zrušíme to?

Řekla jsem si ok. Tenhle proces se děje, a to je skvělý. Ale pojďme ho udělat co nejjemnějším to jde. Ať ta bolest skrze mě odchází, ale v co největší laskavosti. Není kam spěchat a já se u toho nemusím svíjet bolestí. Pokud to je možný, chci si ten výlet dneska užít. Dala jsem si tento záměr. Komunikovala s tělem. I s duší. Pak jsem zase dýchala a použila EFTčko.

Pak jsem vstala. Pomalu. Pořád jsem vnímala svoji pánev. A začala jsem se úplně v klidu chystat. Po 2 hodinách jsme vyrazily. Ve vlaku jsem ještě cítila menší tlaky. Byla jsem s nimi a byla v naprostým klidu. Šťastná, že se děje tento proces a cítila se v naprostým bezpečí.

Den jsme si užily. Záměr, ať to propouštění probíhá v co největší lehkosti se krásně naplňoval. Taky jsem poprosila o maximální podporu. A to se dělo. Když jsem potřebovala na záchod, hned se nějaký objevil.

Když jsem si potřebovala odpočinout, objevilo se masážní křeslo. Když jsme potřebovaly stihnout vlak, měl 5 minut zpoždění, abychom nemusely spěchat. Když jsem si vzpomněla, že bych si dala kafe, bylo tam kafe. Vnímala jsem celý den silnou podporu. Bylo to skvělý.

Večer v posteli jsem si všimla energie ve svých nohách. Příjemná energie, která z pánve odcházela nohama. Po celou noc. I dnes. Už žádný křeče. Křeče i bolest jsou zablokovaná energie. Pokud se stažení uvolní, začne to proudit. Pak je to úleva. Pak je to moc příjemný.

Cesta k tomu vede přes spojení. S tím, co cítíš v těle. I s bolestí, která se pak začne rozpouštět. Ale nerozpustí se, pokud se jí snažíš zbavit. Rozpustí se jedině tehdy, když s ní na chvíli splyneš. Důvěřuj procesu a dovol si se jím stát. Plynout.

Nejdřív mě napadlo, že tohle musím sdílet. Pak jsem si řekla, že to sdílet nebudu, protože to je moc intimní. A pak jsem se rozhodla, že to sdílet budu.

Ne proto, že bych se potřebovala o sobě vykecávat. Ale protože na tomhle příkladu je skvěle vidět, jak moc velkou moc máme nad svým životem, jak zásadní je, jaký postoj zaujímáme k tomu, co se nám děje a jak moc je potřeba komunikovat se svým tělem i duší, vnímat jejich impulsy a následovat je.

A já cítím, že tohle je něco, co mám právě dnes do kolektivního pole přinést. Tenhle způsob vědomého tvoření. Způsob cesty ke svobodě. Vezmi si z toho právě to, co zrovna můžeš.

A jestli se chceš osobně potkat, těším se na Tebe v pondělí na workshopu. Bude o emocích. Vědomá práce s emocemi je jedna z cest ke svobodě.

A v článku fotka ze včerejška. Úsměv si můžeš domyslet:)