Od nemožné mámy k „matce roku“

Dnes s vámi chci sdílet tuhle svoji cestu. Tu „matku roku“ berte samozřejmě s rezervou:)

Úplně nejvíc těžký to bylo před 13 a kousek lety, když se narodila mladší dcera.
Bydleli jsme na Praze 6, v domě, ve kterým se dalo chodit dokolečka. 

Ilustrační vzpomínka: Miminko Kristi křičí, ani ne 3letá Terezka se přidává s hlasitým pláčem. Já – nevyspalá, bezradná a tak nějak vyždímaná, nezvládající ani jejich, ani svoje emoce – ječím taky. 
Tohle není žádná „strašná situace“. Přesto podobný situace, ve kterých jsem se cítila bezradná a vyždímaná, jsem zažívala dost často a vnímala je jako drama.  

Tehdy v té situaci mě ale výjimečně osvítilo:) Dala jsem si Terku na záda do manduky, Kristi do náruče a chodila jsem do kolečka po tom bytě, dokud jsme se všechny neuklidnily.

Období s malýma dětma je náročný na energii.

Veškerou kapacitu spotřebují děti. Terezka byla hodně pohodová. Kristi měla dvě polohy. Nejroztomilejší dítě na světe. A nášlapná mina. Nikdy jsem nevěděla, kdy spustí jekot – kterej například jednou přiměl celý obrovský sídliště otevírat okna a omrknout, co se to proboha děje. 

Dnes už vím – že nejhorší na tom všem byl ten pocit. To hlavou vytvořený drama. Ta potřeba okamžitě to nějak vyřešit a vypnout. Kolikrát jsem ječela. Hodně zlý věci jsem říkala.

Ale na druhou stranu přesně tohle mě donutilo začít pracovat s emocema. Nechtěla jsem na holky  křičet – to nikdo nechce – ale strašně rychle se to vždycky stalo. Hledala jsem všude možně, co s tím, ale nacházela jsem jen návody, „jak vypnout křik dítěte“. Vždycky tam stálo: „Nejdříve se zastavte a nereagujte hned!“ Jenže přesně tady jsem vždy končila. Copak jde zastavit rozjetej vlak? 

Ale jak jsem si ověřila v životě už spoustukrát – když hledám odpověď, vždycky ji nakonec najdu. Postupně jsem začala pronikat do podstaty práce s emocemi, do jejich přijímání. Do toho, jak pracovat se sebou a jak pracovat s dětmi. 

Online podnikání 

V té době mi končila mateřská a já přemýšlela, co dál. Chtěla jsem být co nejvíc s dětma. Nechtěla jsem dojíždět někam daleko. Nechtěla jsem už pracovat pro někoho. A právě tenkrát mi přišlo do cesty Podnikání z pláže. To bylo začátkem roku 2015. Kristi měla 3 roky, Terezka 5,5.

Vůbec jsem nevěděla, co by mělo být téma mého online byznysu, ale díky skvělému vedení v kurzu jsem na to přišla – a jak víte – začala jsem pomáhat rodičům zvládat emoce jejich dětí. Byla jsem jen pár kroků napřed:)

A pak to šlo dál, přidávala se další témata, třeba hranice, ale postupně jsem zjišťovala, že fakt není potřeba až tak řešit, co s dětma. Protože kdykoliv se nám objeví v rodičovství nějaká výzva, vždycky to je o nás. A teď to jako nemyslím tak, že mě dítě vezme knížkou po hlavě a já si řeknu: „Nechám ho být, je to o mě, asi si to zasloužím.“ 🙂

O mě je to v tom smyslu, že právě tady se potřebuju podívat na svoji sebehodnotu, respekt k sobě, na to, jaké emoce ve mě tato situace vyvolala a potřebuju s nima pracovat. Když mě nerespektuje dítě, jak asi vypadá můj respekt sama k sobě? A kde jsou kořeny mé nízké sebehodnoty?

V této aktuální situaci mě to samozřejmě vede se vymezit – říct dítěti: „ne“. Postupnou prací na sobě nakonec dosáhnu toho, že se dokážu vymezit laskavě a pevně. V momentě, kdy uzdravím svoji sebehodnotu díky práci na sobě v těchto situacích, přestanou se ty situace nakonec dít. 

Od rodičovství k vědomému životu

Začala jsem tedy tvořit kurzy pro rodiče, jako Kotva pro mámy, nebo Mami, hoď se do klidu, které jsou právě o této práci na sobě v náročných situacích, a o růstu na nich. Postupně jsem šla víc do hloubky. Do témat, které nepřináší ani tak rodičovství, ale prostě život celkově. Moje práce už není o tom, jak růst na výzvách, které přináší rodičovství, ale jak růst na výzvách každodenního života.

Proto dávám pryč všechny ty skvělé rodičovské produkty. Už jsem za nimi. Na rodičovství jsem vyrostla. A dnes můžu říct, že právě rodičovství a vztah s mými dcerami je ta nejvíc fungující oblast mého života.
Vstupují do puberty a máme otevřený a důvěrný vztah. Zároveň vidím, jak se oddělují, jak mají svoje názory, postoje, styl fungování. Některé věci si nechávají pro sebe. Ale když mají bolest, přijdou za mnou.

Potvrzuje se mi má domněnka – je mýtus, že aby puberta nebyla potlačená, aby se dítě mohlo zdravě oddělit, je nutná revolta a odmítnutí rodičů. Holky pubertu nemají potlačenou. Oddělují se a vymezují. Ale s respektem a láskou. Z toho mám velkou radost, za to jsem vděčná. A samozřejmě není konec, rodičovství pokračuje.

Není to pro mě ale už téma k psaní a tvoření, moje výzvy jsou jinde. A tam jdu tvořit. Tam jdu teď zaměřit svoji pozornost. 

Jdete dál se mnou?
Těším se kam nás cesta dovede.

A vy, co zažíváte rodičovské výzvy, využijte možnosti na nich také více vyrůst.

Dala jsem postupně do svých rodičovských programů to nejlepší. To, na čem jsem sama vyrostla. Můžete se díky tomu posunout v tom, co vás nejvíc pálí. Spoustu toho, co jsem vytvořila, jsem už v průběhu stáhla. Zůstalo 5 top věcí. Jsou dostupné do 31.8.

1. Pokud chcete jít kontinuálně do hloubky, pojďte rozhodně do Mami, hoď se do klidu.
2. Pokud máte zatím kapacity málo a chcete něco rychlejšího, ale efektivního, pojďte do Kotvy pro mámy
3. a doplňte si ji cyklem workshopů Mateřství jako emoční klouzačka. Vznikl o pár let později, takže jsou v něm další metody a techniky.
4. Pokud chcete rozvíjet emoce vašich dětí, je tu Medvídkův den,
5. a pokud jsou vaším slabým místem hranice, je tu e-book Nastavte si s dětmi hranice. 

Na této stránce najdete shrnutí všech těchto pěti produktů s objednávkovým formulářem. Takže víc produktů současně – nebo třeba všechny – objednávejte tu, ať máte jen jednu souhrnnou objednávku. 

Dneska dlouhý. Ale věřím, že také inspirativní a užitečné.
Mějte se fajn!
P.