Vidíte rudě? K Zemi!

Už se Vám někdy stalo, že jste se vzteky div nerozletěli na tisíc kusů?

Nejlepší lék na tento pocit znají děti. Nevěřila bych, že to funguje, dokud jsem to jednou nevyzkoušela na vlastní kůži.

Je to už tři roky, ale to ráno mám v živé paměti. Klasický odchod z domu. V 10:15 musíme stihnout autobus. Od rána ve spěchu, děti mají na všechno dost času a já jsem nervózní. Zamykám branku, autobus jede za pět minut.

Tak to je na běh. Kristinka v kočáru, Terezka na madle a běžím, pěkně z kopce, hlavně, aby nám to neujelo. Kousek před zastávkou už Terezka běží sama, vidím přijíždět autobus, ještě pár metrů a máme to.

„Mami, z kočáru vypadlo pití!“

Ach ne. Musím se zastavit, dohonit kutálející se lahev, rychle, rychle, ještě to stihneme, jenže Terezka je pomalá, autobus odjíždí od zastávky, i když na něj mávám jako zběsilá.

Dvouhodinové napětí právě vy-eskalovalo. Měla jsem chuť zabít řidiče za to, že mi ujel. Chtěla jsem vynadat Terezce za to, že byla pomalá. A zlobila jsem se i na Kristinku tiše sedící v kočárku.

Ale ještě tam naštěstí probleskoval rozum, který mi říkal: „Ne, ne, ne! Děti za to nemohou, řidič taky ne!“ A já, protože jsem to neměla na koho hodit a obrátit proti němu svůj vztek, jsem tam najednou stála s pocitem, že se rozletím na tisíc kusů.

V tu chvíli mi jako blesk prolétla hlavou myšlenka anebo spíš pokyn: „Lehnout na zem!“ Udělala jsem to. Lehla jsem si na chodník několik metrů od zastávky, dívala se do nebe, na stromy.

V tu chvíli jsem fyzicky cítila, jak ze mě všechen vztek sviští velikou rychlostí ven. Najednou mi bylo úplně jedno, že mi ujel autobus, že vedle mě pláče Terezka, že mi nějaká paní říká: „Přeci se nenecháte rozhodit tím, že Vám ujel autobus!“ Ležela jsem a bylo mi dobře.

IMG_1452.JPG

Proč Vám to tady vyprávím?

Hned z několika důvodů.

  • Nemá smysl s dětmi kamkoliv spěchat. Mimochodem, další autobus jel za 7 minut… Slíbila jsem holkám, že už nikdy nebudeme nic dobíhat. Ale musela jsem si rozbít koleno, abych to slíbila znova a teprve potom to začala dodržovat.
  • Děti vědí, proč si lehají na zem, když se zlobí. Pokud se Vaše dítě vzteká na zemi, tak mu v tom prosím nebraňte. Jeho emoce potřebuje uzemnění stejně jako blesk.
  • Nejhlavnější důvod – Váš vztek. Nebudu Vás nutit, abyste si lehali venku před lidmi na chodník.

Ale doma, když se budete hodně zlobit a budete mít pocit, že nemáte sílu, nenamáhejte se rozčilováním, nevysilujte se řešením, nesnažte se urovnat sváry Vašich dětí.

Když Vám najednou dojde trpělivost a cítíte, že byste mohli být zlí, i kdyby Vaše dítě křičelo nebo plakalo, ve chvíli, kdy máte pocit, že máte dost, nejvíce pomůžete všem i sobě, když si LEHNETE NA ZEM. Zkuste to!

Tím nemyslím, abyste si lehali, kdykoliv Vás někdo naštve. Toto je první pomoc pro stav nejvyšší nouze. Když je toho moc a Vy si najednou nemůžete pomoci. Sama jsem to za tři uplynulé roky použila dvakrát.

Nedávno mi to připomněla kamarádka, když mi vyprávěla, že využila moji metodu. Děti se nezastavitelně hádaly a ona se sebrala, šla nahoru na zahradu, lehla si tam na zem a bylo. Napadlo mě, že o tom musím napsat a taky začít to zkoumat a používat častěji.

Ve stavu, kdy jsme od sebe odděleni, je tu pro nás, otevřená náruč matky Země. Stačí se do ní položit a ona nás okamžitě vrací zpět. Zpět k sobě.

Děti jsou tak moudré. Možná někdy namísto vychovávání je pojďme sledovat. Stojí to za to.

Hezký den všem!

Petra

 

Petra Hanelová

Několik let jsem hledala cestu, jak zvládnout každodenní intenzivní křik svojí dcery Kristinky. Našla jsem cestu, pro sebe, pro Kristinku a snad skoro pro každou mámu nebo tátu, které ničí křik jejich milovaného dítěte. Můj e-book Plakat se smí - 1 kouzlo pro rodiče uplakaného dítěte si ZDARMA můžete stáhnout zde<< a udělat tak první krok ke klidu a pohodě u vás doma. Pro více informací klikněte sem<<

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.