CELOSTNÍ RODIČOVSTVÍ
cesta k dětem - cesta k sobě
Petra Hanelová
Pláče a křičí fakt často?
Pojďte se cítit dobře i tak.
Skočte si pro e-book zdarma!
K tomu něčemu, co nám stále chybí, vede cestička začínající v našem dětství. K tomu se dnes dostaneme, ale začneme teď a tady. Jsme dospělí. Máme děti. Je pondělí ráno, za chvíli jdeme do školy. Spěchám – potřebuju, aby děti byly včas ve škole – to je moje potřeba. Dítě leží v posteli a chce...
Nesnažte se z toho vyškrábat Když se vám děje něco, co nechcete. Když cítíte něco, co je vám nepříjemné, chvíli v tom zůstaňte. Buďte v tom a nesnažte se z toho vyškrábat. Kdykoliv máte depku ze svého života, jste z něčeho smutní, máte z něčeho strach, něco se vám nedaří, něco se vám děje pořád...
Vždycky, když vás někdo vytočí, nevypovídá to vůbec nic o něm, za to to vypovídá hodně moc o vás:) Typický příklad je mlaskající paní, obracející oči v sloup v kupé, které je označeno jako tiché. Ona tam přišla s tím, že bude mít klid, ale sedí tam dvě chechtající se puberťačky, které si žádného piktogramu...
Tento pocit určitě znáte. Čtete nebo slyšíte třeba o tom, že hranice si musíme nejdřív najít sami v sobě. Je vám sice jasné, že je potřeba to udělat. Ale není vám jasné JAK. Jak ty věci v sobě nacházet a měnit. Minulý týden jsem poslouchala přednášku Pjéra la Šé’ze. Přednáška byla o tom, že každý...
Měla plnou náruč hraček, ale nemohla si s nimi hrát Terezka byla mrňavá, necelé tři roky. Byly jsme v Krkonoších na dovolené na nějaké chatě. Ještě s dalšími dvěma rodinami, dalšími malými dětmi. Chata byla na děti vybavená, byla tam spousta hraček. V jednu chvíli tam Terezka stála a v náručí měla tolik hraček, že se jí to tyčilo až...
Vlastně to nebyl jeden omyl, ale dva. Propojené. Pokud je miminko přebalené a nakojené, nic dalšího nepotřebuje. Pokud přesto křičí, nebo pláče, sílí si plíce. Zavřeme ho do pokojíčku, ať může nerušeně posilovat. Rozhodně ho nechovejme, zvyklo by si, že kdykoliv zapláče, někdo ho vezme do náruče. Je potřeba ho připravit na život. Výchova cukru...
„Tak co, Terezko, co vysvědčení?“ ptá se sousedka. „Mám samý jedničky. A jednu dvojku z angličtiny.“ Uvědomuju si, že kdybych na tu otázku, co dostala na vysvědčení, odpovídala já, tak řeknu: „Má dvojku z angličtiny.“ Víte, v čem je rozdíl? Schválně, přečtěte si dvě následující tvrzení každé zvlášť a vnímejte, jak na vás které z nich působí. „Mám samý...
Uražená a naštvaná Jsme tři. Sedíme na zemi. Bavíme se. Najednou vnímám, že se nebavíme. Baví se oni spolu. I když jsem byla původně mezi nimi, koukám, že mě ze svého středu vytlačili za sebe. Vidím jejich záda, vidím, jak se spolu baví. Je to už poněkolikáté za tento jeden večer. Koukám na jejich záda...
Vyplavené vzpomínky Včera jsem na hřišti sledovala maminku s asi jeden a půl roční holčičkou a vybavily se mi moje pocity z té doby. A nebyl v tom teda vůbec žádný sentiment. Ty pocity, co se mi vybavily, byly spíš nepříjemný. Vzpomněla jsem si na ten stereotypní kolotoč, ve kterým jsem se ztrácela. Jo, byla tam holčička, která mi...
Když bylo Terezce dva a půl roku narodila se jí ségra. Říkala jsem si, jak je Terezka v pohodě, a že to je super. Nežárlila, nesnažila se Kristince ublížit, nezačala se vztekat, nic. Chovala se stejně, jako před tím. Byla pořád stejně hodná. Půl roku potom, jednoho dne, dostala Terezka nejdřív rýmu, pak začala nějak...
