Mamííí, mám žízeň!

Až budete někdy hladoví, zkuste to nahlas oznámit a sledujte, co se bude dít. Okolo vás i ve vás. Já tuhle vykřikovala „mám žízeň, mám žízeň“ a fakt jsem se tím bavila, ale jinak se nedělo nic.

Nejdřív děti neumí mluvit, neumí se samy nakrmit, takže jim poskytujeme plný servis. Jak se postupně učí mluvit, začnou říkat třeba slovo „piti“ – to je pro nás signál, že mají žízeň a jdeme jim podat pití. To je celkem v pohodě.

Jenomže, potíž je v tom, že si na to zvykneme. My i děti. Automaticky to tak děláme dál, i když se mezitím dítě naučí mluvit ve větách, naučí se ledacos, ale zůstane mu ten blbej zvyk, že když má hlad, tak řekne: „Mami já mám hlad.“ Protože za chvíli dostane jídlo. A pak, že pečení holubi nelétají do huby:)

Já už se teda plácám přes ruku, když mi na heslo „mám žízeň“ naskočí automaticky impulz – zvednout se a jít udělat holkám pití.

Znáte to u sebe?
Já to pozoruju okolo sebe dost často. Je to strašně nenápadný. Dělá to spousta dětí, které potkávám a dělají to tak samozřejmě a přirozeně, že se musím fakt držet, abych jim automaticky nedělala pití. A není to žádné slovíčkaření.

Mezi „Mám hlad!“ a „Prosím tě, dáš mi něco k jídlu?“ je dost zásadní rozdíl. V tom druhém případě dítě totiž:

  • Za sebe přebírá zodpovědnost.
  • Učí se o sebe postarat a je pak samostatnější v mnoha dalších situacích.
  • Musí pro to, aby se najedlo, taky něco aktivně udělat. I když je to jen žádost.
  • A hlavně, nezvyká si, že matka, nebo celé jeho okolí, je sluha, který naplňuje jeho potřeby na základě jednoduchých hesel.
  • Naopak učí se, že pokud něco po někom chce, je potřeba si o to říct, požádat.

Ovšem ty děti to dělají jen pro to, že jsme je to my naučili. Nemůžeme jim to zazlívat. Jen je fajn, je teď naučit, že tohle už nefunguje.

Já většinou říkám: „Slyším, že máš žízeň a jestli ode mě něco potřebuješ, tak mi to řekni,“ nebo tak něco. Nereagovat na to vůbec mi přijde nefér, když jsem je to prve sama naučila.

Co vy, jak jste na tom?

  • Znáte to u sebe a u svých dětí,
  • nebo jste od začátku uvědomělí a toto se u vás nestává?
  • Anebo jste si to právě uvědomili a chytáte se za hlavu?

Napište do komentářů. A tak, či tak, nezoufejte, nikdy není pozdě na změnu. Můžete na ni děti upozornit. Je i lepší, aby věděly, na čem jsou. Řekněte jim, že na: „Mám žízeň!“ už nebudete reagovat. Že pokud po vás chtějí, abyste jim udělali pití, ať vám to řeknou tak a tak.

Na druhou stranu, děti často naše řeči vůbec nevnímají, protože se učí zkušeností a prožitkem. Takže je klidně možné, že budou dál vykřikovat „mám žízeň,“ dokud nezjistí vlastní zkušeností, že jim to žádné pití nepřinese a že musí použít jinou formulaci. Pokud si tedy na to budete vy dávat pozor a nebudete automaticky pití podávat, aniž by vás o to někdo požádal:)

No a takhle je to vlastně se vším. To, co opravdu děláme, má mnohem větší váhu než to, co třeba stokrát zopakujeme, že dělat budeme.


Řadu věcí v životě a v rodičovství nemáme pojmenovanou a tak občas automaticky děláme něco, co je tak trochu na hlavu. Jen si to zkrátka neuvědomíme. Jako tady v tomto případě s hladem a žízní. Některé věci nás nenapadnou, a až když nás na ně někdo upozorní, tak si říkáme: „No jo, aha vlastně!“

Sestavila jsem pro rodiče 13 takových „no jo, aha vlastně,“ nebo-li
13 základních pravidel, o které se spolehlivě opřete a rodičovství vám půjde jako po másle. Svých 13 „no jo, aha vlastně“ si stáhněte tady <<

13 manter ukotveného rodiče

Ať se vám daří odhalovat nevhodné automatismy:)
Mějte se fajn!
Petra

Petra Hanelová
Několik let jsem hledala cestu, jak zvládnout každodenní intenzivní křik svojí dcery Kristinky. Našla jsem cestu, pro sebe, pro Kristinku a snad skoro pro každou mámu nebo tátu, které ničí křik jejich milovaného dítěte. Můj e-book Plakat se smí - 1 kouzlo pro rodiče uplakaného dítěte si ZDARMA můžete stáhnout zde<< a udělat tak první krok ke klidu a pohodě u vás doma. Pro více informací klikněte sem<<
Komentáře
  1. Eva napsal:

    Áno, uz som sa dostala do uvedomovacej fázy ohladom..Mami,som smad na, Hladna, pod za mnou…a snazim sa dievky ucit, aby komunikovali s prosbou, ked nieco potrebuju. A co dokazu samy a mama nieco riesi alebo je unavená..nech samy urobia. Rodicovstvo je práca 🙂 Vdaka za clanok!

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů