Nereaguje a jede si dál to svoje

Chcete po dítěti, aby šlo po sobě uklidit hračky, ale ignoruje vás. Stále dokola mu opakujete, že nemá vyhrabávat hlínu z květináčů na zem, ale kdykoliv má příležitost, udělá to. Máte pocit, že váš vůbec nevnímá a nevíte, co s ním.

Velkou roli hraje způsob, jakým to dítěti sdělujete – vaše slova, energie, pozornost, postoj těla i mentální postoj. Dále pak vaše rodičovská sebedůvěra a sebejistota, vaše vlastní hranice. Samozřejmě důležitou roli hraje to, jak respektujete sami sebe a to vše souvisí s mírou zranění vašeho vnitřního dítěte. O tom všem už jsem tady psala.

Dnes se chci podívat ještě na jeden aspekt, který by za tím mohl být. Je totiž poněkud opomíjený a přitom často dost podstatný.

Může jít o prosté a jednoduché ZRCADLO. Vaše dítě vás nevnímá a tím vám ukazuje, že vy nevnímáte jeho.

V hlavě

Jsme dost často v hlavě. Ve své mysli máme představy o tom, jaké by naše dítě mělo být a máme tam i představy o tom, jaké je. Nad dítětem často přemýšlíme. Snažíme se přijít na to, proč (nám) dělá to a ono a vymýšlíme, jak ho přimět k tomu, aby se chovalo nějak.

Zkrátka jsme vně a sledujeme dítě jako objekt, pozorujeme jeho projevy a ty se snažíme kočírovat. I když má třeba emoce, tak to nějak zanalyzujeme a otevřeme si v hlavě v šuplík s návodem, co dělat v této situaci.

Jenže, co tohle je? To je absolutní míjení se s dítětem. Dítě je totiž někde jinde. Dítě a jeho projevy nejsou totéž. Víte, proč nám tímto způsobem dítě úplně uniká?

V srdci

Protože jsme zapomněli na to hlavní. Na jeho prožívání. Na naše napojení se ze srdce do srdce s našim dítětem. Vědomá přítomná pozornost není o tom, že si s ním hrajete, když u toho v mysli vaříte, nebo právě analyzujete, jestli si hraje správně (trochu přeháním pro lepší pochopení), nebo řešíte, že si zase nebude chtít uklidit ty hračky.

Pozornost, která je co k čemu  je o tom, že ji nevěnujete analýze vnějších projevů dítěte, ale zaměříte ji na jeho prožívání. Že se na něj stále znova napojujete, naciťujete, soucítíte s ním. Nehodnotíte ho, ale vnímáte jej srdcem.

Těžko se to popisuje, protože to, co se snažím popsat, neprobíhá v mysli a prostřednictvím nějakých pojmů. Je to prostě pocit napojení. Ne, že vidím dítě, které dělá to a to, tak a tak, ale vidím lidskou bytost, která cítí. A zajímá mě její vnitřní svět.

Pak bude vnímat vás

Aby nedošlo k mylné interpretaci. Tohle není návod na to, co dělat ve chvíli, kdy dítě vyhrabává hlínu z květináče. Tohle je návod na to, jak změnit ke svému dítěti postoj.

Popisuji celkový stav, způsob, kterým je dobré vnímat dítě. Postoj k němu a přístup. Když pak dělá něco, co není v pořádku, umožní vám to vidět pod jeho chováním bytost, která se teprve učí, jak to tady chodí. Pak mu s klidem a přirozeně řeknete „ne“ – laskavě a pevně. Bez křiku a bez nejistoty.

Začněte ho vnímat. On pak bude vnímat vás, až mu řeknete, že má tu hlínu nechat v květináči. Asi už to ani nebude dělat, protože to už nebude mít zapotřebí.

Jak se na něj naladit?

A teď se možná ptáte, jak to udělat. Jak vnímat vnitřní svět dítěte? Jak se na něj naladit? Třeba takto:

1. Povídejte si s ním. Nepoučujte ho a nevzdělávejte ho pořád. Máme občas ty tendence, vysvětlit dítěti celý svět.
2. Zajímejte se o to, co se mu na něčem líbí, nebo nelíbí a proč. Nebo jak se cítilo v nějaké situaci. Proč třeba nechce udělat něco, co po něm chcete, nebo jste chtěli. Nebo naopak, proč udělalo něco, co jste nechtěli. Občas předpokládáme, že mělo dítě špatné úmysly. Jenže děti přemýšlejí úplně jinak, než my a jejich důvod by nás možná ani ve snu nenapadl. Často děti něco „provedou“ vinou nějakého nedorozumění, nepochopení.
3. Ptejte se ho, proč nemá rád tamto, nebo ono. Která postava z pohádky se mu líbila a proč a která ne a proč. Jak si myslí, že se cítila tamta postava, když se jí něco přihodilo.
   Ovšem nejde o výslech. Povídejte si o těchto věcech, protože vás zajímá, jak vaše dítě prožívá a vnímá svět, ale nezpovídejte ho. Především naslouchejte a nehodnoťte to, s čím se vám svěří.
4. Kdykoliv začne samo mluvit o tom, co se v něm odehrává, dávejte tomu prostor. Nehodnoťte! Vyslechněte ho. Zajímá vás, jak to má, nebo se snažíte mu vnutit, jak by to mít mělo? Chcete ho vnímat, nebo opravit?
5. Vnímejte ho. Tím mu dáte podporu. Tím získáváte jeho důvěru. Jedině tak ho pak budou zajímat i vaše rady. Když budete vnímat vy jeho, bude vnímat i on vás.

Lék na všechno

Další způsob, jak pěstovat napojení na dítě je vědomě se ladit na lásku. To znamená například, až budete své dítě chovat v náručí, uvědomujte si v tu chvíli, jak moc ho milujete. Soustřeďte se jen na to. Vnímejte teplo, které vychází z vašeho srdce. V tomto pocitu a uvědomění jen buďte.

Toto udělejte aspoň jednou denně. Prospíváte tím sobě, dítěti i vašemu vztahu. Pokud se vaše dítě nerado chová, dělejte to, když usne. Posaďte se k němu, jemně jej hlaďte a uvědomujte si opět, jak moc ho milujete. Tím, že se vědomě soustředíte a ladíte na vnímání lásky k vašemu dítěti, napojujete se na něj. Toto vám pomůže ho chápat a také mnohem lépe ustát nejrůznější situace, kdy vám „poleze na nervy“.

Jestliže máte u svého dítěte obzvlášť silný pocit, že mu nerozumíte, vizualizujte si denně zlatou energii, která proudí ve formě ležaté osmičky mezi vašimi srdci. 

Když tipy nestačí, je třeba jít do hloubky

Samozřejmě, pokud máte velmi často pocit, že se s dětmi nedomluvíte, zkoušíte všechno možné, je to na hlubší práci. A v tom případě se na vás moc těším tady.

Mějte se parádně a napište, až něco z toho vyzkoušíte:)
Petra