Pochopte, co vám děti zrcadlí

Stoprocentní vliv na děti

My jsme velcí, děti jsou malé. Všechna naše slova, emoce, myšlenky, způsoby chování, myšlení, jednání mají stoprocentní vliv na naše děti. Každé dítě je jiné, na každém se váš vliv projeví jinak. Ale projeví se.

Dítě a vy tvoříte systém. Celá vaše rodina je systém. A každý systém usiluje o rovnováhu. Co se děje s jednou jeho částí má vliv na ostatní části a na celek. Když je dítě pořád bito a ponižováno, bude zakřiknuté a nebude si věřit. V tom spočívá ta rovnováha. Je vám jasné, že není možné, když je někdo neustále od malička ponižován, aby sám od sebe vyrostl v člověka, který si věří. To je jasné jako facka a to je podstata té ne-rovnováhy.

V tom spočívá zrcadlo. Vidím, jak se chová dítě a z toho, když přihlédnu k tomu, jaké dítě je, vyčtu, co v mém chování je špatně, co je tak vychýlené, že to vychyluje z rovnováhy mé dítě.

Pokud se vám to nezdá, tak si třeba uvědomte, že děti se s každým dospělým chovají jinak. Čím to asi je? Úplně přesně zrcadlí každého jednotlivého dospělého, se kterým jsou v interakci.

Kromě toho nám dítě samozřejmě zrcadlí i to dobré. Tento článek je ale o tom, když nám zrcadlí něco, co je dobré měnit. Tak pojďme na to.

Přímé zrcadlo

Přímé zrcadlo zpočívá v opakování a nápodobě. Dítě dělá přesně to samé, co vy a může vás tím pěkně vytáčet.

Když jste vzteklí, práskáte dveřmi a lítáte po bytě jako saň = vaše dítě to ve vzteku nejspíš bude dělat taky. Ve vzteku zakřičíte na dítě: „Sklapni!“ a ono vám to vrátí jako pingpongový míček. Jestli vás tím dítě irituje a chcete, aby s tím přestalo, musíte s tím nejdřív přestat vy.

Jestli máte pocit, že vy si to můžete dovolit, protože už jste dospělí a vychovaní, ale dítě je teprve vychováváno, tak se musí chovat spořádaně…no, tak to raději přehodnoťte. Děti se nejvíc učí nápodobou, ne vysvětlováním.

Nenápadné zrcadlo

Dítě svým chováním odráží vaše chování nebo nějakou situaci tím, že reaguje určitým způsobem.

Dítěti se narodí mladší sourozenec a ono „najednou“ začne zlobit, začne se projevovat agresivně. Tak tady je to asi každému jasné. Bylo zvyklé na stoprocentní pozornost a teď se potřebuje vyrovnat s novou situací. Vysvětlováním, zákazy tady nic nezmůžeme. Povídáním si ano, a hlavně pozorností a trpělivostí.

Pouštíte dětem krátké pohádky. Řeknete: „ale jenom tři“, ale děti vás přemluví ještě na další dvě. Protože se vám to třeba v tu chvíli hodí, chcete ještě něco dodělat. A děláte to tak často. Pak to ale jednou myslíte vážně. Tři a dost. Další jim nepustíte a divíte se, že dělají takové scény. Rozčilujete se, že s nimi není žádná domluva. No, ale proč asi? Čemu se tak divíte? Jak mají vědět, že zrovna dneska jenom tři znamená opravdu tři, když většinou to znamená pět? Jak mají rozlišit, kdy mají brát vážně to, co říkáte a kdy ne?

Tak si to teď přeberte a dělejte to i v běžném provozu. Když vás něčím děti vytáčejí, nebo se chovají nějak „nestandartně“, zamyslete se nad tím, jaký podíl na tom máte vy. Vždycky se něco najde:)

Zrcadlení zranění

Od narození máme potřebu vyjadřovat sebe, své emoce, tvořit, učit se a poznávat svět a to všechno v bezpečí a důvěře bezpodmínečného přijetí a bezpodmínečné lásky. A protože o nějaké bezpodmínečnosti jsme si mohli nechat leda zdát, tak abychom to dětství přežili, odhodili jsme bezpodmínečnost, abychom dostali lásku a přijetí.

Naučili jsme se neprojevovat to, co by nebylo přijímáno. Ale než jsme se to dokonale naučili, byly jsme mnohokrát zraněni. Trestáni za to, co cítíme, za svoji přirozenost, za to, kým jsme. „Já přece nechtěla zlobit, jenom jsem poznávala svět.“ To je velká bolest na duši.

Pak jsme vyrostli a měli jsme chvíli pokoj. Konečně svoboda, konečně klid.

A pak to přijde. Narodí se nám dítě. A my jsme připraveni na všechno možné, jen ne na to, že nám vlastní dítě probudí všechna naše zranění z dětství.

 

To je ale důvod k radosti! Abyste si náhodou nemysleli opak. Ta zranění tam ve vás byla, ale spící. Máte možnost je uzdravit.

Věškeré nadávání, výčitky, výhrůžky, trestání, manipulace, odmítání a další ponižování, které jste zažili jako děti, vám v tu chvíli vzalo vaši energii. Představte si zranění jako jakousi energetickou díru.

Teď máte dítě a máte možnost tu energetickou díru zaplácnout tím, že mu ve stejné situaci uděláte totéž, co rodiče kdysi vám, a vezmete mu zase jeho energii. Tyhle energetické díry jsou ale bezedné. Za chvíli se to vsákne a potřebujete novou dávku.

Někdy mě vytočí, když mě holky „nechtějí poslouchat“. Když zapomenu na respekt, nemám trpělivost, nechci se s nimi domlouvat, chci, aby poslechly hned a na slovo. Někdy si říkám, že výchova odměnou a trestem, ponižováním a poslušností je prostě mnohem jednodušší. Tedy pro někoho, kdo něčím takovým prošel.

Když se pak dostanu tam, kde mám chuť jim nadávat, vyhrožovat, vyčítat, obviňovat, tak vím, že TOHLE je ta moje energetická díra. A že volá po zaplácnutí. Znáte to? Udělat dítěti něco ošklivého. Pár sekund jakéhosi příjemného zadostiučinění. Vzít si zpět svoji ztracenou energii. Oplatit někomu to dávné ublížení…

Pokud máte chuť své děti ponižovat, jakkoliv, znamená to jenom jednu jedinou věc. Máte v sobě sami ještě spoustu ponížení, které potřebuje zpracovat. Samozřejmě zranění po ponížení nejsou jediná. Řada z nás má nízkou sebehodnotu, sebedůvěru, neumí si uvědomit, kde má svoje hranice, ani si je pevně držet, máme pocit, že nejsme dost dobří, že se pořád ještě málo snažíme.

Ještě vám dám jeden příklad. Asi stokrát zopakované: „Půjdeme už domů?“ A pořád stejná zamítavá odpověď. Máma čeká, je bezradná. Dítě si hraje dál. Tento princip se jim opakuje v různých situacích. „Tak už se půjdeme umývat? Tak už půjdeme do postele?“ A taky v různých rovinách. Podstatou tohoto principu je totální nejistota matky, která neumí dítěti jasně stanovit hranice. A to se pak projevuje třeba tím, že si dítě „dělá, co chce“.

Takže co s tím.

Všemi svými nevyrovnanostmi máme vliv na naše děti. Tak toho využijme. Využijme toho, že se prostřednictvím našich dětí, které nám to různě předvádějí, můžeme dostat sami k sobě. Nejtěžší na tom celém je překonat provozní slepotu. Ty myšlenky jako: „Tohle se mě přece netýká. Já s tímhle problém nemám. Tohle já přece vůbec nedělám.“

Takže jak na to vůbec přijít? Přemýšlejte nad tím, otevřete se tomu, buďte pozorní, sledujte, co se děje a hledejte souvislosti. Jako matka z příkladu –

  • Jsem bdělá a uvědomím si, že si moje dítě dělá, co chce,
  • a hlavně si všimnu toho, co v souvislosti s tím cítím. Cítím, že mi to vadí. Že nemám žádný respekt, že si v té chvíli připadám tak nějak nedůstojně a poníženě, když na mě kašle vlastní dítě.
  • Uvědomím si, že to je teda asi o mojí vlastní ne-sebedůvěře.  Přestanu k dítěti vysílat signály: „Já si nevěřím, ty si dělej, co chceš.“ Začnu sledovat, co dítěti říkám a začnu mu to říkat jinak. Už půjdeme domů.  A jdeme. Nečekám, až mi to dítě odsouhlasí. Jdeme si vyčistit zuby. No a především začnu hned na posilování sevedůvěry pracovat.

Pak už si jen zvolím cestu k uzdravení. Pracovat s vnitřním dítětem, sebeláskou, konstelacemi, kyneziologií, kraniosakrální terapií, nebo prostě tím, že si to budu uvědomovat a budu posilovat svoji sebedůvěru sama doma na koleně s využitím googlu a knihovny:)

Dokud si budeme dopňovat energii zvenčí, krást ji dětem, budeme jen sytit bezednou jámu. Sebeláska je ten správný způsob léčení zranění vnitřního dítěte, dosycení energetické díry. Je to vlastně univerzální lék na všechno. Musí přijít zevnitř, z nás. Pak dojde k opravdovému léčení.

Přeju vám hodně lásky, k sobě i svým nejbližším!
Petra

PS: V tuto chvíli máte jedinečnou možnost si tohle všechno osahat na živém workshopu. Bude prostor pro sdílení, otázky a vhledu do vaší situace s vašimi dětmi. Prostor pro pohled do vašeho zrcadla.

Těším se na vás! Program workshopu si přečtěte tady<<

 

 

Petra Hanelová

Několik let jsem hledala cestu, jak zvládnout každodenní intenzivní křik svojí dcery Kristinky. Našla jsem cestu, pro sebe, pro Kristinku a snad skoro pro každou mámu nebo tátu, které ničí křik jejich milovaného dítěte. Můj e-book Plakat se smí - 1 kouzlo pro rodiče uplakaného dítěte si ZDARMA můžete stáhnout zde<< a udělat tak první krok ke klidu a pohodě u vás doma. Pro více informací klikněte sem<<

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.

    • Plakat se smí – 1 kouzlo pro rodiče uplakaného dítěte

      Pojďte se cítit dobře, i když máte doma uplakané nebo vzteklé dítko.
      Udělejte první krok a stáhněte si zdarma tento e-book.

      - Zmáčkněte tlačítko chci e-book a inspiraci tady dole na formuláři.
      - Do schránky vám přiletí email s potvrzovacím odkazem od správce údajů, kterým jsem já, Petra Hanelová.
      - Kliknete na potvrzovací odkaz - tzn. souhlasíte s tím, že mi svěřujete svůj email.
      - E-book dorazí k vám do schránky.
      - Kromě e-booku vám pošlu občas email s inspirací k tématu rodičovství.
      - Kdykoliv se můžete odhlásit.
      - O tom, kde se váš email bude nacházet a co s ním bude se dočtete v textu Ochrany osobních údajů v patičce webu.

    • Nejnovější příspěvky

    • Rubriky